Při slovu kyslík se každý z nás podvědomě nadechne a spojí si ho s kladnými přívlastky. Je pravda, že bez kyslíku by forma života, jaká existuje na naší planetě, neměla šanci, avšak tento životodárný prvek má také svou „jedovatou“ stránku.
Na fungovaní lidského organismu se podílí nespočetné množství různých procesů a mezi nimi i procesy oxidační, za nimiž uvedený prvek stojí. Když se kyslík sloučí s jinou chemickou látkou, vznikají nové látky, některé i potenciálně toxické. A existují také látky, které známe jako volné radikály a které tvoří běžnou součást biochemických procesů nejen v lidském těle, ale i v ostatních živých organizmech. S volnými radikály je pevně spojený pojem antioxidanty – jde o látky, které si umějí poradit s toxickým působením volných radikálů.
Proč škodí
Volné radikály a jejich dopad na naše zdraví jsou už delší dobu předmětem vědeckého výzkumu. Jak se dovídáme z knihy Tatiany Kimákové a Ivany Baranovičové Léčivá síla antioxidantů, „reakce vyvolané radikály – velmi nestálými molekulami, které působí na jádra buněk, kde se uchovává dědičná informace – vedou k následným změnám ve struktuře buněk, k poškození tkání a orgánů a nakonec k poškození důležitých funkcí organizmu. Uplatňují se zejména při procesech stárnutí, při vzniku a vývoji onkologických chorob, při srdečně-cévních chorobách a rozvoji různých metabolických, neurodegenerativních chorob (například Parkinsonovy choroby, Alzheimerovy choroby aj.), ale také ve vícerých imunitních mechanismech.“
Když se kyslík sloučí s jinou chemickou látkou, vznikají nové látky, některé i potenciálně toxické.
Nejen minusy
Volné radikály jsou tedy v našich tělech přítomné stále, ne každý však zřejmě ví, že nemají jenom negativní účinky, ale v některých případech mohou mít i účinky příznivé. Příkladem je ochranný účinek před některými molekulami – volné radikály se účastní reprodukčního procesu nebo aktivují mnohé enzymy. Volné radikály hrají významnou roli například v biologickém mechanismu zvaném fagocytóza, při kterém bílé krvinky pohlcují a likvidují mikroorganismy. Na druhé straně, pokud jsou antioxidanty v převaze, mohou blokovat účinky těch volných radikálů, které mají příznivé a pro náš organizmus nezbytné účinky.
Kouření, UV záření a jídlo
A co všechno přispívá k tvorbě volných radikálů? Takových faktorů je mnoho. Zřejmě k nejznámějším patří kouření (i pasivní), konzumace alkoholu či záření různého druhu, a to nejen UV paprsky, ale také přirozená radiace zemského povrchu, kosmické a také elektromagnetické záření. Volné radikály mohou vznikat také v důsledku užívání některých léků nebo působení určitých chemikálií, například pesticidů, a do našeho těla se mohou dostat i potravou. Mohou v ní vznikat například při tepelné úpravě, mletí nebo působením světla.
Zřejmě největší hrozba volných radikálů spočívá v tom, že pokud reagují s důležitými součástmi buněk, jako je DNA, mohou vyvolat například jejich množení, a to může vést až k nádorovému onemocnění.
Aerobní cvičení
Volné radikály však vznikají také v rámci takových procesů v organismu nebo činností člověka, jako je například normální látková výměna či dlouhodobá, mírně až středně intenzivní aerobní aktivita. Samozřejmě jen máloco je černobílé, což platí i v tomto případě, takže i když při aerobní fyzické aktivitě vznikají v našem organismu volné radikály, neznamená to, že bychom měli na aerobní cvičení zanevřít. Právě naopak. Takovýto pohyb zlepšuje kondici, příznivě ovlivňuje kardiovaskulární systém, zlepšuje činnost dýchací soustavy a pomáhá eliminovat i negativní účinky stresu.
Nejen „céčko“
Osvědčenými bojovníky proti oxidativním stresům jsou – jak naznačuje samotný název – antioxidanty. Náprava oxidativního poškození organismu však nemusí být vždy efektivní, mnohem jednodušší a v podstatě i účinnější je prevence. Asi nejznámějším antioxidantem je vitamin C, který se díky svým antioxidačním schopnostem často využívá i v potravinářství. Antioxidanty tvoří širokou škálu různorodých látek, vyjmenovávat je by zabralo příliš mnoho místa. Vitaminy však určitě patří k nejznámějším a netřeba asi ani dodávat, že nejvhodnější je přijímat je v potravě. Existují však okolnosti, kdy tato cesta není schůdná, a v tom případě se ke slovu dostávají potravinové doplňky.
Unikátní bobulky
K nejvýznamnějším přírodním zdrojům silných antioxidantů patří aronie. Mírně kyselé bobulky podobné borůvkám jsou v oblibě stále více. Aronii lze pěstovat také v našich podmínkách, ale zahrad, ve kterých byste ji našli, u nás zřejmě není mnoho. Aronie, které se také říká černý jeřáb, pochází ze Severní Ameriky, kde ji v lidovém léčitelství hojně využívali domorodí Indiáni.
Aronie je skutečně výjimečná – tmavě fialové až černé bobulky jsou k prasknutí nabité flavonoidy, které z těchto plodů dělají antioxidační bombu. Tvoří se zejména ve slupce bobulek, o čemž svědčí i jejich barva. Aronie je také bohatým zdrojem „céčka“, mnoha dalších vitaminů, železa, fluoru, manganu a dalších mikronutrientů, které jsou pro naše zdraví nezbytné.
Šťáva, prášek, kapsle i čaj
Doplňky výživy, kterými můžete pomoci svému zdraví, nabízejí benefity plodů aronie v podobě 100% šťávy, prášku, kapslí i čaje. Šťáva se lisuje zastudena, je pasterovaná, bez přidaného cukru, vody a konzervantů. Mletím odšťavených bobulek a jadérek se získává 100% prášek, také bez přidaného cukru. Tento prášek obsahují také kapsle, takže máte vícero možností, jak využívat příznivých účinků aronie. Čajová směs obsahuje až 93 % plodů a 7 % listů aronie. Jeho příprava je jednoduchá: Dvě čajové lžičky zalejete vroucí vodou a louhujete 5 až 8 minut.
Nezaškodí si připomenout
V současnosti mnozí rádi sáhnou po přípravcích z přírodních zdrojů a platí to i v případě výživových doplňků na přírodní bázi. Nemělo by se však zapomínat, že i nejchutnější ovoce či zelenina jsou rezervoárem sice přírodních, ale přece jen chemikálií, a i když máme dobrý pocit, že jde o čistě přírodní látky, nezapomínejme, že každá, i čistě přírodní, látka je stále chemickou látkou a při nevhodném užívaní či dávkovaní může napáchat víc škody než užitku. I když tedy jde „jen“ o potravinový doplněk, vždy je nezbytné dodržovat doporučené dávkování a respektovat případné upozornění, kdy konkrétní přípravek není vhodné užívat nebo je jeho užívání potřeba konzultovat s lékařem.
Text: Miriam Bartošová, foto: flickr.com, archiv (foto aronie)
