Wadi Rum: Zlatý trojúhelník Jordánska

202
Wadi Rum
Wadi Rum

Když jsem zjistil, že mou další destinací bude Jordánsko, hned se mi v hlavě vynořila scéna z filmu, který pro mne byl nosným pilířem dětství. Určitě nejsem jediný, kdo se zatajeným dechem sledoval odvážné a dobrodružné kousky Indiana Jonese.

Místní beduín
Místní beduín

Netrvalo dlouho a v mém itineráři zářila tři místa, která jsem měl v plánu navštívit: Historické město ležící na březích Rudého moře – Aqaba, bájná Petra a poušť Wadi Rum. A právě o ní dnes napíšu trochu víc. Když malý mikrobus zastavil uprostřed ničeho – všude, kam jenom oko dohlédlo, se rozprostíraly obrovské duny oranžově žlutého písku a kopce, které vypadaly jako hromada vykynutého těsta – nevěděl jsem, co to má znamenat. Po chvíli však dorazilo vozidlo, které vypadalo, že je na tento terén jako stvořené.

Rychle jsme tedy naházeli do kabiny své batohy. Ve vzduchu visela bouřka, proto ti, kteří nechtěli zmoknout, nastoupili také dovnitř. Ti, kteří si chtěli užít vítr a písek ve vlasech, pro jistotu zůstali venku na korbě. Na kapotu terénního džípu ženoucího se přes pískovou poušť už padaly první kapky. Spolu s dalšími vyznavači adrenalinové zábavy jsme je brali jako přidanou hodnotu pouště.

Měl možnost nahlédnout do života beduínů.

Starší paní se zahalenou tváří rychle vyrobila těsto a připravila tradiční jídlo – jednoduché placky a brambory se zeleninou a citronem. Byly tak skvělé, že jsem si je několikrát udělal doma i já sám. Přesto, že z její tváře nebylo mnoho vidět, daly se zpozorovat vrásky na čele. Nepochybně se na nich podepsaly těžké životní podmínky, které v tomto prostředí trápí snad každého. Její manžel nosil dřevo z těch několika stromů roztroušených okolo, jimž enormní sucho nedovolilo dožít se dalšího rána.

Wadi Rum
Wadi Rum

Nechtěl jsem svůj čas na tomto místě jen tak promrhat sezením a civěním do neznáma. Proto jsem se vydal aspoň na krátký průzkum okolí. Krajina byla velmi jednotvárná, ale zároveň zajímavá. Cítil jsem se jako na nekonečném pískovišti, kde se však nehraje s dětskými formičkami, ale o vlastní život. O tom, že tomu tak opravdu je, mě přesvědčilo i několik ohlodaných koster, kterými se proháněla jemná zrnka písku.

Poslední zastávkou na cestě ‚Zlatým trojúhelníkem Jordánska‘ byla poušť Wadi Rum.

Jedním z největších lákadel pro každého je určitě kamenný most. Kolují o něm různé legendy a historky. Někdo ho dokonce nazval branou mezi jinými světy. Zkusil jsem tedy tímto portálem projít i já, vždy jsem však vyšel ve stejném světě. Zřejmě jsem něco dělal špatně, nebo jsem nepoužil to správné zaklínadlo.

Z tohoto místa jsme si však všichni dokonale vychutnali západ slunce nad pouští Wadi Rum. V krásných barvách, jaké se dokážou zobrazit jen na obloze po tom, co sluneční kotouč už prohrál svůj každodenní souboj s nocí, se auto opět přesouvalo na další místo.

Wadi Rum
Wadi Rum

Kamenný most jako portál mezi dvěma světy.

Replika beduínského osídlení v podobě velkých látkových stanů byla předposledním bodem tohoto výletu. Noci tady bývají chladné, proto jsme si raději přisedli k velkému ohni. Kolem něj už seděli lidé z mnoha zemí a každý mluvil jiným jazykem. Nebylo třeba jediného slova, a přesto jsme se všichni shodli, že to nejkrásnější, co může člověk zažít, lze vyjádřit mlčky.

Uprostřed pouště se otevřel portál do jiné galaxie. Nad našimi hlavami se rozprostřel koberec s miliardami malých světelných bodů, kterým my lidé říkáme hvězdy.

Text a foto: Aleš Tvrdý