Adriana Sklenaříková: Zralé ženy mají jiné přednosti než krásu

116
Sklenaříková
Adriana Sklenaříková

Navštívila Slovensko, aby představila svoji literární prvotinu, kterou je kniha Všetko, čo ste vždy chceli vedieť o tom, ako byť a zostať top.

Pro média přiznala touhu po dítěti, ale i dvojnásobné neúspěšné umělé oplodnění. Krátce po tom, co Slovensko opustila, pronikly na veřejnost zprávy, že je těhotná a koncem července ve svých 46 letech porodí děvčátko.

Vaše kniha vyšla nejdříve ve Francii a nyní jste ji přinesla i slovenským čtenářům…

Přibližně před rokem jsem ji prezentovala ve Franci a velmi mě potěšilo, že ji můžu představit také doma, na Slovensku. I když je pravda, že vlastně pocházím ze země, která už neexistuje – tedy z Československa. Kniha ve Francii zaujala, mám dobré ohlasy, věřím, že i moji rodáci ze Slovenska v ní pro sebe najdou něco inspirativního.

Jezdíte na Slovensko často?

Přiznám se, že nyní méně, protože spoje jsou dost komplikované, z Vídně musím do Banské Bystrice, což je dost daleko. Nedávno jsem byla na oslavě sedmdesátin mé matky, nyní jsem tu kvůli knize, ale samozřejmě matku navštívím také.

Nebylo by jednodušší, kdybyste si ji vzala do Francie, kde trávíte většinu času, a také vaše sestra je tam úspěšnou právničkou?

Jak jsem už řekla, mamince bylo sedmdesát, neumí jazyk, my pracujeme, cestujeme, byla by tam velmi osamocená. Doma má přítelkyně, sousedky, své prostředí, na něž je zvyklá, nebylo by dobré stěhovat ji do neznáma.

Sklenaříková
Adriana Sklenaříková

Ve vaší knize radíte lidem, jak si zlepšit život. Existuje rada, kterou jste sama dostala a považujete ji v životě za nejlepší?

Spíš pravidlo, které mi vštěpovala moje babička – abych se v životě snažila být dobrá. Každý večer si udělat rekapitulaci, co jsem během dne udělala dobře a co špatně… Vítězně by z toho mělo vždy vyjít dobro. O to se snažím celý život – být dobrým člověkem. Moje kniha obsahuje základ pro člověka, který se nevěnoval příliš sám sobě, protože neměl čas, a nyní se rozhodne, že ten čas nastal. Motivem knihy je program, který ve Franci sledovali televizní diváci v průběhu šesti let, a vydavatelství přišlo s nabídkou, abych z toho udělala knihu. Program je věnovaný poznání vlastního těla, vhodné výživě a případně pohybu, který si tělo v určitém stadiu samo vyžaduje, abychom žili co nejdéle.

Vy osobně jste někdy řešila problém vaší vlastní krásy? Příroda k vám byla štědrá…

Ve čtyřiceti jsem zpanikařila, co se mnou bude, protože krása pomine… (smích) Zjistila jsem však, že to byla zbytečná starost, protože svět potřebuje zralé ženy, které si našly své místo, tak jako já. Víme, co chceme, dokážeme říci ne, je-li to potřeba. Umíme však říci i ano věcem, které jsou pro nás atraktivní, zajímavé, což nám dodává sebevědomí. Máme v kapse jiné přednosti než samotnou krásu.

Jste známá tím, že máte ráda chipsy…

Velmi a hodně, protože dobré jídlo (patří k němu i chipsy, ty nejmastnější) je jedna z největších radostí života. Nedávám jídlo na první místo, ale určitě minimálně na třetí nebo čtvrté. Zdravá výživa je super, saláty a podobně, ale čas od času tento princip porušit přece není žádný horor. Největším nepřítelem je cukr, který způsobuje i předčasné stárnutí. Naše tělo potřebuje minimum glukózy – maximálně pět kostek cukru za den, a přitom ho jíme několikanásobně víc. Cukr je ukrytý i tam, kde bychom ho nečekali.

Jídlo jste zařadila na třetí místo, co je na prvních dvou?

Nevím, zda mohu… Určitě uspokojení z práce, pokud máte takovou, která je i vaším koníčkem, sex – a je jedno, kdo si to jak seřadí.

Měla jste období, kdy jste se cítila tlustá?

Samozřejmě, nemám uložené oblečení ve skříních podle barev, ale podle velikostí. Po prázdninách a dovolených je to vždy horší, ale například můj manžel díky této knize zhubl dvacet kil. Přestal kouřit a přibral, ale postupně všechno shodil, když jsem natáčela uvedené relace. Dodržoval jednoduché pravidlo – vydat více energie, než jí přijmout.

Text a foto: Anna Ölvecká