Malá dodávka znamenala velký krok vpřed

195
Renault Estafette
Renault Estafette

První Renault s pohonem předních kol se jmenoval Estafette. Dnes bychom ho mohli označit jako kurýrské auto; malá obratná dodávka dokázala v roce 1959 odvézt až devět lidí nebo 600 kilogramů nákladu.

V roce 1898 založil 21letý Louis Renault (1877–1944) s přispěním bratrů Fernanda a Marcela vlastní automobilku. Vlastně ho k tomu donutily okolnosti. Okouzlený novým fenoménem zvaným automobilismus si totiž sám postavil vlastní auto, vybavil ho malým dvoutaktním motorem a místo běžných řemenových či řetězových pohonů zkonstruoval třístupňovou převodovku. Na Štědrý den 1898 přijel do Paříže a vyhrál sázku, že s autem vyjede po ulici Lepic až na Montmartre. Auto mělo takový úspěch, že si u něj lidé začali objednávat jeho výrobu. Proto si se staršími bratry Marcelem (1872–1903) a Fernandem (1865–1909) postavili automobilku. Od února 1899 se společnost jmenovala Société Renault Fréres. Renault EstafetteZačátkem čtyřicátých let minulého století se začal rodit pod číslem 106 projekt lidového automobilu, Francii však obsadil Hitler a situace se zkomplikovala. Konstruktér Fernand Picard stavěl prototyp tajně, v březnu 1942 navíc polovinu automobilky zničilo bombardování a v plamenech skončily také dílenské výkresy. Dvoudveřový zelený hliníkový prototyp stál v koutě dílny přikrytý plachtou až do září 1943. Ani Louis Renault však ještě nebyl přesvědčený, že stavět tajně malé auto byl dobrý nápad. Až třetí prototyp měl čtyřdveřovou ocelovou karoserii. Postavili ho po znárodnění automobilky v lednu 1945, jejíž vedení převzal Pierre Lefaucheux.

Renault EstafetteHvězdou autosalonu v Paříži v roce 1946 se nakonec stal Renault 4CV, lidové auto se čtyřválcovým vodou chlazeným motorem uloženým vzadu. Louis Renault se však premiéry nedožil, zemřel za podezřelých okolností ve vězení 24. října 1944. Jako kdyby mohl za to, že během okupace museli v automobilce opravovat německou vojenskou techniku. Správcem znárodněné automobilky se stal 46letý právník Pierre Lefaucheux. „Musíme se zbavit toho nesmyslu, že automobil jako luxusní výrobek je určen pouze pro bohaté,“ řekl Pierre Lefaucheux, generální ředitel Renaultu při příležitosti představení modelu 4CV na autosalonu v Paříži v roce 1946.

Od roku 1953 se v automobilce zabývali myšlenkou na konstrukci dodávkového auta. Chtěli použít co nejvíc dílů shodných s připravovaným novým osobním modelem Dauphine. Postavili i prototyp malého furgonu s motorem vzadu. Šestého února 1956 měl model Renault Dauphine premiéru na ženevském autosalonu. Auto dlouhé 3950 milimetrů s rozvorem 2270 milimetrů poháněl motor umístěný vzadu, vpředu byl zavazadlový prostor o objemu přibližně 200 litrů. Čtyřtaktní vodou chlazený čtyřválec Ventoux s třikrát uloženou klikovou hřídelí měl objem 845 kubických centimetrů (58 x 80 mm) a výkon 32 koní (24 kW) při 4000 otáčkách za minutu. Bylo by jednoduché přestavět Dauphine na dodávku, ale s motorem vzadu? VW to sice měl právě takto, nebylo to však bůhvíjak šťastné řešení… Renault EstafetteMladý inženýr ve vývojovém oddělení Guy Grosset-Grange o tom nechtěl ani slyšet. Otočil motor z modelu Dauphine o 180 stupňů a namontoval ho dopředu. Karoserie se shodným rozvorem 2270 milimetrů nebyla úplně samonosná. Aby vydržela vyšší zatížení, měla mezi nápravami integrovaný rám, hnací ústrojí bylo umístěno na samostatném rámu, který se dal oddělit po odšroubování osmi šroubů. K předním nezávisle zavěšeným kolům vedly z převodovky hřídele s homokinetickými klouby a dodávka s pohonem předních kol byla na světě. A dokonce šlo o první Renault s takovýmto pohonem. Renault EstafetteTakovéto řešení vytvořilo neomezené možnosti modifikací, přišla i zvýšená střecha a prodloužený rozvor pro valník. V květnu 1962 byl původní motor Ventoux nahrazen motorem Sierra, podobný měl i Renault 8. Čtyřválec o objemu 1108 kubických centimetrů s klikovou hřídelí uloženou v pěti ložiscích podával výkon 45 koní (34 kW). Estafette už mohl odvézt 800 kilogramů. Od roku 1968 přichází motor o objemu 1289 kubických centimetrů (54 k/40 kW), který se později prosadil i v modelu Renault 12. Povolené zatížení narostlo až na tunu.Renault Estafette

S tímto motorem Estafette vydržel až do konce výroby v roce 1980. Potom ho nahradil Trafic. V Mexiku však výroba pokračovala dalších šest let. Dohromady se podařilo vyrobit půl milionu kusů. Málokdo ví, že Estafette vyráběli i v Rumunsku pod označením Dacia D6. Z Rumunska do Francie dokonce dováželi i zadní nápravy. Komunisté však rozhodli, že Dacia D6 se nesmí prodávat soukromým zákazníkům. Většina z 842 kusů skončila na rumunských poštách.

Renault EstafetteText: Martin Vasiľ, foto: archiv značek