Neprodáváme jen oblečení – nabízíme filozofii a styl…

114
Tailor Made

V obleku se odjakživa cítí jako ryba ve vodě. Po letech působení ve finančním sektoru se Andreas Kreutz rozhodl profesionálně věnovat svému koníčku – módě, přesněji pánským oblekům na míru.

A tak se spolu s manželkou Barbarou vrhli do podnikání. S úsměvem říká, že částečně ho motivovala také skutečnost, že bude moci sám sebe obléci přesně podle vlastních představ.

Andreas Kreutz

Tailor MadeUž osmý rok podniká v oblasti pánské módy, spolu s manželkou vlastní salon TAILOR MADE, kde si pánové mohou dát na míru ušít exkluzivní oblek, košili, boty a najdou zde i luxusní doplňky jako kravaty, knoflíky, deštníky, kožené tašky apod. Manželé svým klientům nabízejí nejen odborné poradenství, ale rádi pomohou i při hledání jejich vlastního stylu. Salon můžete navštívit 7 dní v týdnu v bratislavském Polus City Center. Více informací na www.tailormade.sk a na Andreasově blogu kreutz.blog.sme.sk.

Jakou jste měli vizi, když jste se pouštěli do podnikání v módě?

Neměli jsme žádnou extrémně velkou podnikatelskou vizi ani široké expanzivní plány. Spíš šlo o naplnění vnitřní potřeby, snu, protože toto rozhodnutí vzniklo v období, kdy jsme měli s manželkou možnost zastavit se a něco v našem životě změnit. Mohli jsme buď pokračovat jako předtím ve světě financí, nebo úplně změnit vychozené cestičky a vydat se směrem k módě, nad čímž jsem přemýšlel už několik let předtím. Neměli jsme v úmyslu vrhnout se do módního byznysu proto, že by byl lukrativní. Móda je nám velmi blízká, to byl hlavní důvod, proč jsme v ní začali podnikat. Samozřejmě rozhodli jsme se udělat vše pro to, aby to fungovalo i po ekonomické stránce, ale nikdy jsme nepolevili v odhodlání šít skutečně kvalitní pánské obleky na míru se vším, co k tomu patří, v odhodlání přinášet slovenským mužům jen to nejlepší z celé Evropy i za cenu, že nebudeme obchodem pro široké masy.

Naše oblečení přece výrazně určuje první dojem, který uděláme na jiné.

Oblek pro vás nikdy nebyl a není pouhou pracovní „uniformou“, nebo snad dokonce nutným zlem. Vypadá to, že ho nosíte velmi rád…

Pro mě bylo hned po skončení školy úplně jasné, že do práce přijdu v obleku a kravatě. Nikdo mi to nemusel říkat či přikazovat. Začínal jsem v pojišťovnictví a chodili tak oblečení i mí kolegové. Takový byl nepsaný dress code a pro mě bylo i otázkou hrdosti chodit do práce v obleku. Bylo to jakési zadostiučinění, že jsem vystudoval, že jsem se někam dostal a pracuji v prostředí, kde se nosí obleky. Bohužel v současnosti v tomto i vysocí manažeři polevují, a jak přestávají držet linii, dress code ve firmách upadá. Je to škoda, protože já jsem oblek nikdy nevnímal jako něco, co musím strpět, ale jako něco, čím se mohu pochlubit. V práci trávím většinu dne a pro mě bylo vždy důležité to, jak vypadám, jak působím na lidi a jak reprezentuji firmu, pro kterou pracuji.

Čím vám učarovaly obleky na míru? Máte štíhlou postavu, mnozí by řekli, že pro vás přece nemůže být problém koupit si konfekční oblek…

Není to tak docela pravda, většina věcí mi nesedí dokonale, rukávy jsou mi zpravidla dlouhé, pas na saku volný… Konfekce není optimálním řešením zejména v případě, je-li člověk náročnější na to, jak mu oblečení sedí, jak v něm vypadá, jak se v něm cítí. Dlouho jsem hledal něco, s čím budu spokojený, a tak jsem se dostal ke košilím a oblekům na míru. Několik jsem jich vyzkoušel, takže jsem měl zkušenost jako zákazník. Jednou to dopadlo lépe, jindy hůře a nabyl jsem přesvědčení, že mnohé by se dalo dělat lépe, kvalitněji, precizněji. Tam někde to zřejmě začalo a zjistil jsem, že by mě v tomto směru bavilo podnikat. A navíc mě lákala i možnost obléci se konečně přesně podle svých představ.

Říká se, že šaty dělají člověka, určitě na tom něco bude. Například i herec, má-li důvěryhodně zahrát krále, potřebuje se jako král cítit. A přispívá k tomu také jeho oblečení.

Tailor MadeS tím plně souhlasím. Když jsem pracoval jako obchodní manažer, měl jsem kolegy, kteří měli home office a pracovali z domu. Říkával jsem jim – když se chystáš telefonovat s klientem, obleč se, jako bys seděl v kanceláři, budeš se cítit jinak, než kdybys seděl v pyžamu a bačkorách. Na člověku je totiž nejen vidět, ale dokonce i slyšet, zda je vhodně oblečený. Opravdu platí, že šaty dělají člověka, a není to pouze o vizuálním působení na jiné. Oblečení ovlivňuje také to, jak se člověk cítí, což se odrazí i v jeho komunikaci s okolím. Samozřejmě že je důležité, co máte v hlavě, zda máte velké srdce, ale způsob, jakým vás vnímají jiní, významně ovlivňuje vaše oblečení i to, jak jste upravení. Projevujete tím také míru vážnosti, jakou přikládáte svému komunikačnímu partnerovi. Kdyby můj finanční konzultant přišel na setkání v šortkách a žabkách a chtěl mi radit, jak mám nakládat se svými investicemi, ani bych se s ním nezačal bavit. Myslel bych si, že našemu setkání nepřikládá dostatečnou váhu a já jako jeho klient pro něj nejsem dostatečně důležitý.

Není to z druhé strany tak trochu zrádné? Přece jen oblek může být i mimikry, nemluvě už o tom, že lidé, vědomí si takového působení, ho mohou i zneužívat, manipulovat…

Asi to tak může být, dokonce existuje množství knih o tom, jak využít verbální i neverbální komunikace, aby člověk působil důvěryhodněji, aby získal zaměstnání a představil se v tom správném světle atd. Samozřejmě k tomu patří i oblečení. Na druhé straně – vždyť jde také o to, aby se to lidé naučili – verbálně i neverbálně komunikovat, a to i tak, že se budou umět správně obléci na danou příležitost. A pokud to někdo jenom hraje, společnost to rychle odhalí.

Pokud jde o módu, které historické období vám nejvíc konvenuje?

Není to ani tak období, ale pánský oblek, který se v posledních sto letech nijak zásadně nezměnil. Přirozeně různá období přinášejí změny v látkách, vzorech, střizích, mění se šířka klopy, délka saka, šířka kalhot, ale stále je to oblek ve své klasické podobě. Velmi elegantní byla například 30. léta, ale i 50. a 60. léta minulého století. A mám velmi rád všechny bondovky, i ty staré. James Bond je dodnes prototypem gentlemana, vždy vhodně a skvěle oblečeného, kterému oblek na míru sedí jako ulitý.

Jací jsou slovenští muži, pokud jde o módu? Není to zase tak dávno, kdy se tradovalo, že správný muž má „vonět“ potem a koněm…

Bráníme se tomu, co na první pohled vypadá špatně a zákazníkovi jednoznačně nesluší, protože tím pádem by dělal špatnou reklamu i nám.

Vnímám to ve dvou třech rovinách. První je ta, že muže, který se snaží dobře, elegantně obléci a nebojí se barev, značná část slovenské populace vnímá jako homosexuála nebo metrosexuála. Dost mě to mrzí, protože si myslím, že ani ten mužský svět by neměl být jen černobílý, resp. modrobílý. Druhou rovinou je odlišnost oblékání slovenských mužů od zbytku Evropy, třeba i jenom od těch českých. Nechci tím říci, že čeští muži jsou učebnicovým vzorem elegance, ale před pár lety u našich západních sousedů vznikla vlna, která byla spojena s pojmem gentleman. Na trhu se začaly objevovat obleky na míru, množství doplňků jako motýlky, kravaty, šle a manžetové knoflíky, tamní muži se začali více zajímat o elegantní obleky a obutí. Na Slovensko to však proniklo pouze okrajově.

Třetí, vysloveně negativní, rovinou na Slovensku je to, jak jde z kopce úroveň oblečení do práce nebo dokonce i na společenské akce. Všímám si, že lidé se oblékají stále méně formálně, což podporují i dnešní mladí manažeři ve firmách, kteří chodí do práce vysloveně volnočasově oblečeni. Nevím, proč vznikl dojem, že oblek a kravata jsou pouhou nezbytností, něčím, co sám přirozeně nechci. Jako by naše společnost ztrácela úroveň, to mě velmi mrzí. Lze to vidět i na kulturních akcích, v televizi, v parlamentu… Muž přitom vypadá nejlépe právě v obleku a myšlenka pěkně a vhodně se obléci na danou příležitost má svoje opodstatnění.
Takže pokud se chceme zařadit mezi země s vyspělou kulturou a vyšší společenskou úrovní, měli bychom se nad tím zamyslet.

Mnozí muži si myslí, že oblek je nejen formální, ale zejména velmi nekomfortní oděv…

Tailor MadePodle mě je to nesmysl. Například Italové si uvědomují, že oblek, košile a kravata jsou nejdůležitějšími kusy oblečení muže a ten v nich může vypadat výborně i tehdy, nemá-li právě dokonalou postavu. Nemusí to být nekomfortní a vůbec to neznamená, že oblek se má nosit pouze na formální, slavnostní příležitost nebo, nedejbože, na pohřeb. Oblek přece existuje i v letním nebo více volnočasovém vyhotovení, existují na to materiály, barvy… Stejně tak není důvod vnímat negativně košili, má-li správnou velikost, límec, který neškrtí. Vždyť muž vypadá mnohem lépe i na pláži ve lněné košili než ve vytahaném tričku. A platí to i o kravatě. Dokáže doplnit formální oblek, ale také oživit samostatné sako a neformální chino kalhoty. Měla by to být hra – hra s barvami, kombinacemi, doplňky…

Ne každý se však umí dobře obléci, pomoci může například stylista. Podle vašeho názoru však máme takovýchto odborníků málo. Je to vidět také na tom, jak se obléká smetánka, politici?

U politiků bychom očekávali, že budou oblečeni nejformálněji, skutečnost je však jiná. Podle mě je chyba, že si dávají radit od svých marketérů i v otázce oblečení. Lze to vidět při kampaních, na sociálních sítích, billboardech. Radí jim možná dobře z hlediska toho, jak se má politik přiblížit k lidem, ale myslím si, že už hůře s ohledem na to, jak by měl politik vypadat. Nejvyšší mírou elegance na billboardu je dnes bílá košile bez kravaty, nezapnutý límec, bez saka. Podle mě je to neadekvátní. Ano, je v pořádku, že politika volí lidé z venkova i ti, kteří pracují v gumácích, ale… Každý máme jinou práci a politik by měl vypadat tak, jak se na politika patří. Boužel i do parlamentu, nehledě na platný dress code, chodí politici často v manšestrovém saku, bez kravaty nebo bez saka, v džínách… Vypadá to nedůvěryhodně. A výjimkou nejsou ani mnohé slovenské celebrity, které se účastní různých galavečerů.

Celebritám často pomáhají s oblékáním stylisté. Je to vidět?

Ne vždy dokážu rozlišit, zda jim stylista radí dobře nebo špatně. U nás je kromě nedostatku lidí věnujících se pánskému stylingu i velmi málo módních návrhářů, kteří se věnují pánské elegantní módě, protože ušít oblek je technologicky velmi náročné. Proto je většinou práce stylistů nasměrovaná zejména na dámy a muži zůstávají na okraji zájmu. Je to vidět také na nízké publicitě pánské módy v médiích. Všude si můžete přečíst, co nosí ženy a jakou kosmetiku a doplňky používají, ale k mužům se nevyjadřuje téměř nikdo. V oblasti pánské módy je u nás málo odborníků, a proto se často na dané téma vyjadřují lidé, kteří se v tom nevyznají. Víte, není problém najít něco na internetu, ale pokud tím nežijete, nemáte to vyzkoušené, těžko můžete fundovaně radit jiným.

Jsme-li přesvědčeni, že klientův nápad není dobrý, snažíme se ho usměrnit a zpravidla s tím nemáme problémy.

K benefitům vašeho salonu patří nejen to, že klientům nabízíte špičkové obleky šité na míru, ale právě i odborné poradenství…

Kromě běžných věcí – jak poskládat celý outfit a vytvořit správné kombinace – se stává, že klient mě osloví například s tím, že ani podle pozvánky neví, jak se má vhodně obléct. Samozřejmě dress code vysvětlíme a pomůžeme. Někdy však neumím poradit ani já, protože pozvánka může být špatně napsaná a organizátor to nezvládne. Stávají se i kuriózní případy, kdy je na pozvánce například napsané „black tie“, což znamená obléci si smoking, ale s dodatkem, aby páni nechali motýlky doma, což je přinejmenším velmi zmatečné.

Podle vás je velmi důležité správně si vybrat salon či obchod spojený s krejčovstvím, v němž si muž dá ušít svůj oblek či košili na míru. Na svém blogu radíte, čeho si všímat, podle čeho vybírat. Jaký je váš koncept?

Když jsme ho tvořili, uvažovali jsme nad tím, co bude pro zákazníka nejzajímavější, nejkomfortnější. Velmi důležitá je vhodná lokalita a ve světě by se jako ideální mohlo jevit centrum města. Centrum Bratislavy je však z hlediska obchodu nepříliš šťastným řešením, není sem dobrý přístup a převažují tady spíše kavárny a restaurace. Proto jsme se rozhodli pro nákupní centrum. Klientům jsme chtěli umožnit jednoduchý přístup autem, delší otevírací hodiny – máme otevřeno sedm dní v týdnu – a samozřejmě také komfort toho, že díky parkování v podzemní garáži k nám zákazník přichází i odchází suchou nohou a nemusí mít obavu, že si svoje boty nebo oblek zničí, i když venku sněží.
Pokud jde o šití na míru, pro dobře ušitý oblek nebo košili je velmi důležitá zkušenost personálu, jakým způsobem budete zákazníkovi radit, měřit ho, čeho všeho si všimnete, jak budete zkoušet. Mnohé lze totiž kvůli nedostatku zkušeností pokazit. Důležitá je také komunikace, umět pochopit, co klient chce. On sám to totiž často neví přesně, takže je potřebné klást mu správné otázky a docílit, abychom se správně pochopili a klient byl nakonec spokojený a rád se k nám vracel.

Tailor Made

Šel byste v případě vkusu i proti vlastnímu přesvědčení, pokud by na tom klient trval?

Do určité míry ano. Jsme-li přesvědčeni, že klientův nápad není dobrý, snažíme se ho usměrnit a zpravidla s tím nemáme problémy. Vzpomínám na zákazníka zvyklého nosit obleky o dvě čísla větší. Nechtěl od toho upustit, nakonec jsme však (i díky podpoře jeho manželky) dosáhli kompromisu. Ušili jsme mu komfortní oblek, který by byl sice pro mnohé jiné příliš volný, ale v tomto případě byl výsledek v porovnání s klientovou předcházející představou mnohem vzhlednější a on se zároveň necítil stísněně.

Pokud jde o úplné no-go, tak u nás určitě nenajdete košile s krátkým rukávem do formálního oblečení. Myslíme si, že do saka jednoduše nepatří. Bráníme se tomu, co na první pohled vypadá špatně a zákazníkovi jednoznačně nesluší, protože tím pádem by dělal špatnou reklamu i nám.
Naše oblečení přece výrazně určuje první dojem, který uděláme na jiné. A na první dojem máme jen jedinou šanci a ta přichází ještě předtím, než stihneme něco říci.

Text: Miriam Bartošová, foto: Petra Baranovičová