Na Vánoce z dětství se nezapomíná

112
Vianoce

Největším dárkem je být spolu a ve zdraví – na tom se shodly téměř všechny oblíbené známé tváře, které se nám podařilo oslovit v souvislosti se vzpomínkami na Vánoce v dětství. Zajímalo nás, jaký měly vysněný dárek a čeho si dnes na těchto nejkrásnějších svátcích cení nejvíce.

Vysněný první bicykl / Soňa Norisová, herečka:

Norisová
Soňa Norisová, herečka

Na Vánoce mám z dětství ty nejkrásnější vzpomínky, i když v té době v podstatě vládl všeobecný nedostatek. U vytouženého dárku, který rodiče museli pracně shánět, jsme prožívali intenzivní štěstí. Dokázali jsme z toho snad mít větší radost… Dnešní děti jsou právě o tohle trochu ochuzeny, protože všude je všeho dost. Ježíškovi jsem nepsala, ale má taktika byla jasná: Dostatečně nahlas jsem o svých touhách mluvila, aby mě rodiče slyšeli. Mým nejtoužebněji očekávaným dárkem byl první bicykl. Učila jsem se totiž jezdit na starém pánském kole, takže to nové, „opravdické“, byl parádní dar! Tehdy mi bylo 7–8 let a doteď cítím tu velkou radost. Dnes si přeji, abychom byli všichni spolu a zdraví. Pochopila jsem, že Vánoce jsou o něčem úplně jiném než o shánění vlastně úplně nepotřebných věcí.

Nejkrásnějším dárkem byla dcera / Richard Müller, hudebník:

Müller
Richard Müller, hudebník

Přiznávám se, že v dětství jsem dostával dárky, na kterých jsme se s rodiči dopředu dohodli. Stejně tak ani já své děti „nepřekvapuji“, i když vždy dostaly více, než o co si napsaly Ježíškovi. Když jsme malí, Vánoce jsou především o konkrétních dárcích, teď, jak přibývají roky, cítím, že jsou především o obdarovávání a pocitech s tím spojených. Dárky pro děti a od dětí jsou vždy ty nejkrásnější. I když mi něco náhodou tak úplně nesedne, u každého dárku se snažím tvářit, že jsem překvapený a potěšený, protože vím, že dárce mi chtěl udělat radost. S obdobím kolem Vánoc jsou spjaty moje nejkrásnější chvíle v životě. Pár týdnů před nimi (14. listopadu) se mi totiž narodila dcera Ema.

Rifle nadevše / Katarína Brychtová, herečka a moderátorka:

Brychtová
Katarína Brychtová, herečka a moderátorka:

Ježíškovi jsme psávali dopisy, vždyť takto jsme rodičům usnadňovali shánění dárků. Jednou před Vánocemi jsme i s bratrem prohledávali skříně a našli jsme „poklady“, které nám naši koupili. Už nikdy potom jsme to však nezopakovali, neboť tehdy jsme se obrali o ten překrásný moment překvapení – a to je na dárku vždy to nejkrásnější. A ten vytoužený? Vzpomínám si na rifle, které se za socialismu velmi těžko sháněly. Byla jsem tehdy nejšťastnější na světě! Dnes velmi ráda obdarovávám druhé, využívám k tomu každou příležitost. Nejlepší jsou zážitkové dárky. Mám radost, když se mi překvapení vydaří. Můj malý vnouček Leonko dostal minulý rok bicykl a letos přemýšlím nad bruslemi.

Kamarádi mě za dárky nechválili / Dado Nagy, literární kritik a moderátor:

Dado Nagy
Dado Nagy, literární kritik a moderátor

Ty nejkrásnější Vánoce jsou spojeny s dětstvím – buď s vlastním, nebo když už má člověk potomka. Já však rád vzpomínám také na Vánoce, když mi bylo něco přes dvacet a po vysílaní v rádiu jsme si při posezení se skupinou kamarádů dávali hodně bláznivých dárků. Dodnes mám například odloženou vstupenku na Most SNP v Bratislavě, již občas i využiji, poukaz na zmrzlinu, případně různá nenositelná trička s nápisy. Mými dárky byly už tehdy knížky, ale velmi rychle jsem pochopil, že nebudu pochválený – kamarádi takovéto dárky příliš nebrali a chtěli, abych něco vymyslel a vytvořil sám. Moc se mi to nedařilo.

Slzy nad klavírem / Veronika a Daniela Nízlovy, zpěvácké duo TWIINS:

Twiins
Veronika a Daniela Nízlové, zpěvácké duo TWIINS:

Každé Vánoce jezdíme domů do Hronského Beňadiku. Vždy aspoň dva dny před svátky chceme být s našimi. Od osmi let umíme vařit, stále jsme se motaly vedle mámy a babičky v kuchyni, takže s přípravami problémy nemáme. V první řadě pomáháme mámě v obchůdku s prádlem, protože každý si nechává nákup dárků na poslední chvíli a naše máma má nejvíc práce. Naším nejkrásnějším dárkem z dětství byl klavír, to nám bylo asi deset, a dokonce jsme si štěstím i poplakaly.

Na Vánoce operace / Lukáš Adamec, zpěvák:

Adamec
Lukáš Adamec, zpěvák

Vzpomínám si, že jsem psával Ježíškovi, bohužel, žádný dopis se neuchoval. Nebyl jsem náročný, neměl jsem nic vysněného, rád jsem skládal lego, takže pěkná stavebnice mě vždy potěšila. Mí blízcí s dárky pro mě nemusí mít problém – radost mám dokonce i z obyčejných ponožek, protože je často ztrácím. Jedny Vánoce mi však v paměti zůstanou, ale nikoliv díky dárkům. Na Štědrý den při rozbalování překvapení mě chytil natolik akutní zápal slepého střeva, že už na druhý svátek vánoční mě museli operovat. Nyní tedy můžu s nadhledem říci, že jsem se zřejmě vánočně přejedl, tehdy však u nás nikomu do smíchu nebylo.

Speciální těsto „šup pod vodu“ / Marko Igonda, herec:

Igonda
Marko Igonda, herec

Mám velmi rád vánoční koláčky, obzvlášť maličké rohlíčky, které připravuje moje máma z těsta, které se jmenuje „šup pod vodu“. Nevím, zda se dělávají i jinde, nebo je to zvykem jen v mé rodné vsi, ale bez nich si Vánoce představit neumím. Jsou to svátky, na něž mám krásné vzpomínky z dětství, byl jsem šťastné dítě. Vždy jsme si společně přáli především zdraví, a abychom dlouho byli všichni spolu. Pamatuji si i na dopisy Ježíškovi, dnes je píše má dcera. Bývají dlouhé, a i když vím, že to není právě výchovné, téměř všechna přání se jí splní. Já totiž obdarovávám velmi rád.

Tetování pro přítele / Emma Drobná, zpěvačka:

Drobná
Emma Drobná, zpěvačka

Na Vánoce se vždy velmi těším, jsou pro mě skutečně těmi nejkrásnějšími svátky. Když někdo z mých nejbližších vysloví nějaké přání a je to v mých silách, ráda ho splním. Před časem jsem takto obdarovala mou babičku televizorem. Ale ráda překvapuji, třeba mého přítele, jenž ode mne dostal tetování. Osobně jsem byla vždy vděčná za každý dárek, znamenalo to, že na mě moji blízcí nezapomněli. Potěšil mě dokonce i „škaredý“ svetr. S matkou jsme psávaly Ježíškovi, vzpomínám si, že jsem velice chtěla být bojovnicí Xenou a mít něco z její výzbroje.

Manželka dostala „zákaz“ pečení / Ján Mečiar, moderátor:

Mečiar
Ján Mečiar, moderátor

Vánoce se mi pojí s matčinými grilážovými kostkami, mám je velmi rád. Manželce jsem „zakázal“ péct, protože když doma máme koláče, ve dvě v noci vstanu, dostanu obrovskou chuť na sladké, naliji si sklenici mléka a pustím se do nich… Ale protože na Vánoce jezdíme k mé matce, tam mi sladké chybět nebude. Jedním z dárků, na něž se nezapomíná, pro mě jako pro puberťáka byla vzácná deska Rolling Stones. Za socialismu to nebyla tak úplně standardní věc, naši ji asi museli pracně shánět. Nesmírně mě však potěšila! Moje děti Ježíškovi nepíšou, na to jsou už velké – ale píšou mně. Našeptají mi tak, co by jim udělalo radost, a téměř vždy se dohodneme.

Nepřekonatelný psací stroj od babičky / Renáta Názlerová, mediátorka a spisovatelka:

Názlerová
Renáta Názlerová, mediátorka a spisovatelka

V období Vánoc se vzpomíná také na dětství a vytoužené dárky. Protože se mi stále neplnil sen o vysněné knížce, napsala jsem si jako 11letá dobrodružný román sama na psacím stroji. A právě ten stroj byl jedním z nejkrásnějších dárků. Když jsem ho dostala od babičky, byla jsem nesmírně šťastná, ani to nedokážu popsat! Byl to špičkový dárek. A co můj syn? Od něho dostanu krásný dopis, kde mě oslovuje „Milý Ježíšku“, je plný obrázků dárků s odkazy, kde lze co koupit… Takto mi to zjednoduší, ale protože nejsem Rothschildova dcera, všechno určitě nedostane, ale jako rodiče se snažíme, aby se mu přání splnilo.

Text: Bea Vrzgulová, foto: Pavol Urbánek, flickr.com