Píseň, která spojuje všechny kontinenty

117
Tichá noc
Procházka mírovým chodníkem má svoji neopakovatelnou atmosféru.

Tichá noc, svatá noc… Kdo by neznal píseň, kterou každoročně v době Vánoc zpívají téměř dvě miliardy lidí ve třech stovkách jazyků a nářečí po celém světě? Málokdo však ví, kde se zrodila a odkud se vydala na svou celosvětovou pouť.

Také u letošního štědrovečerního stolu určitě zazní v plné kráse, aby přinesla do našich duší klid a mír. Přesně tak jako v době svého vzniku, před 200 lety…

Vydali jsme se tedy po stopách světově nejpopulárnější vánoční písně, která je zapsaná do kulturního dědictví UNESCO. Písně, která je poselstvím míru a patří snad všem: Zaznívá bez rozdílu z úst operních zpěváků, jazzových umělců a popových hvězd…

Tichá noc
Památný dům Franze Xavera Grubera v Hochburg-Ach

Na začátku bylo slovo…

S jejím osudem jsou spojeny tři oblasti Rakouska: Salcbursko, Horní Rakousko a Tyrolsko. Vše začalo básní rodáka z Wagrainu, malé obce u Salcburku, Josepha Mohra. Tento mladý vikář napsal v roce 1816 báseň Tichá noc, svatá noc. Text je velmi prostý, přitom však krásně vystihuje hloubku lásky matky k dítěti. Za dva roky se před Vánocemi setkal s učitelem a varhaníkem Franzem Xaverem Gruberem v Oberndorfu nedaleko Salcburku a poprosil ho, zda by na tento text nesložil melodii. Gruber měl v té době pokažené varhany, proto vyluzoval tóny písně ve stylu ukolébavky na kytaře a oba ji zazpívali ve stejný den, na Štědrý večer 1818 v kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu. Mohr zpíval první hlas a hrál na kytaru, Gruber zpíval bas. Tichá noc v duchu této tradice dodnes zaznívá v salcburském kostele sv. Petra v podání dvou mužů v doprovodu kytary…

Tichá noc
Manuskript písně Tichá noc

Po společně strávených letech v Oberndorfu zůstali básník a skladatel Tiché noci spjati přátelstvím na celý život. Joseph Mohr svého přítele Grubera z Wagrainu několikrát navštívil v Halleinu. Na rozdíl od Mohra, který zemřel v roce 1848, mohl Gruber zaznamenat i první úspěchy písně v Německu…

Tichá noc
Kaplička v Tiché noci v Oberndorfu byla postavena na místě bývalého kostela sv. Mikuláše, který zničily povodně.

Naděje ve válečných dobách

Píseň se zrodila v nelehké době, kdy Evropu pustošila napoleonská vojska. Joseph Mohr už od dětských let věděl, co je to bída, a spolu s matkou a třemi sourozenci často neměl co vložit do úst. Navíc jeho rodný Salcburk zažil i požár a výbuch sopky… Píseň však přinášela tehdejším těžce zkoušeným lidem útěchu a naději. Její mírové poselství znělo se stejnou silou během celé její 200leté historie i na evropských a světových bojištích. Joseph Mohr pomáhal celý život chudým a sám zemřel v roce 1848 jako 56letý v bídě. Jeho jediným majetkem byla kytara, kterou po smrti dostala rodina Franze Xavera Grubera. Poslední roky života strávil ve Wagrainu, kde je pochovaný, a jeho jméno nese tamní kostel a také škola.

Tichá noc
Původní kytara Josepha Mohra v Gruberově domě v Halleinu

Franz Xaver Gruber žil a pracoval jako učitel, varhaník a správce sakristie více než 20 let v Arnsdorfu. Je pravděpodobné, že i první tóny Tiché noci se zrodily v tamní staré škole, kde se dnes nachází jeho muzeum. Později odešel do městečka Hallein, aby se mohl ještě intenzivněji věnovat hudbě. Také tady se nachází muzeum, v němž se návštěvníci mohou seznámit s originálním nábytkem, kytarou Josepha Mohra a rukopisy jeho skladeb. Památný dům Franza Xavera Grubera můžete najít v hornorakouském Hochburg-Ach, které bylo jeho rodištěm. Narodil se v rodině tkalců a hrát na varhany se naučil od místního pastora. Původní dům, kde se Gruber narodil, byl začátkem 19. století zničen, ale nový postavili přesně ve stejném stylu. Zajímavostí je procházka Gruberovým mírovým chodníkem, kde můžete procítit propojení mezi národy napříč zeměkoulí. Dozvíte se také něco o Gruberovi a o tom, jak se píseň šířila dále…

Tichá noc
Muzeum Tiché noci v Arndorfu

Píseň jde do světa…

Dlouho se předpokládalo, že Tichá noc pochází z Tyrolska. Byl to však omyl. My už víme, že tomu bylo jinak. Píseň se dostala do Tyrolska díky tamnímu zillertaleskému výrobci varhan Carlovi Mauracherovi, který na jedné ze svých pracovních cest zavítal do Oberndorfu. Tady zaslechl píseň a přinesl ji do svého rodného Fügenu. A právě odtud začala její vítězná pouť za hranice Rakouska. Zásluhu na tom měli především hudebně nadaní zpěváci z rodiny farmáře Ludwiga Rainera. Tyrolští zpěváci zpívali Tichou noc při různých příležitostech, ale jejich úspěch přímo raketově odstartoval po jednom koncertu na fügenském hradě, kde byl přítomný také ruský car Alexander I. Tomu se skladba tak zalíbila, že zpěváky pozval dokonce do Petrohradu. I když se tato cesta nikdy neuskutečnila, tyrolští zpěváci díky tomuto doporučení vystupovali na mnoha evropských dvorech. V roce 1827 se dostali až do Anglie a v roce 1838 Tichou noc zpívali na newyorské Páté avenue, kde nadchla také Američany. V této souvislosti si zaslouží zmínku i hornorakouské město Štýr, kde byl poprvé vytištěn text písně, s níž Rakousko dobylo svět. Mimochodem, v tomto městě se nachází také největší muzeum s vánočními ozdobami na světě. Zahrnuje kolem 14 000 vánočních dekorací ze skla, porcelánu, kovu či papíru z let 1830 až 1945.

Tichá noc
Busta Josepha Mohra v Mariapfarru

200leté oslavy

Ve třech rakouských spolkových zemích – Salcbursku, Horních Rakousích a Tyrolsku – existuje 13 míst, která jsou nějak spojena se vznikem a rozšířením písně. Muzea, výstavy, pamětní tabule a kapličky zde vyprávějí zajímavý historický příběh jejích tvůrců, jsou však zároveň pohledem do historie umění, hudby, architektury a regionálního koloritu. V devíti z nich najdete výstavy, které trvají od 29. září 2018 do 3. února 2019. Muzea v Salcburku, Arnsdorfu, Oberndorfu, Halleinu, Wagrainu a Mariapfarru dokumentují různé pohledy na píseň a jejich tvůrce. V Hinterse je připravený tematický naučný chodník věnovaný písni. Součástí projektu je také hornorakouský Hochburg-Ach (rodiště J. X. Grubera) a tyrolský Fügen. Více informací naleznete na speciální webové stránce www.stillenacht.com.

Tichá noc
Vánoční trh v Salcburku patří k nejkrásnějším v Rakousku.

Text: Marianna Sadloňová, foto: Franz Xaver Gruber Gemeinschaft, SalzburgerLand Tourismus