Země, do níž se vždy rád vrátím

71
Japonsko
Nejznámější pagoda u hory Fudži

Pamatuji si, jak mi v dětství museli doma vysvětlovat, proč se Japonsku říká „země vycházejícího slunce“. Po letech se to změnilo a nyní zase já každému rád vysvětluji, proč si mě tato kultura získala natolik, že bych si tam uměl představit i celý svůj život.

Dlouho mě to lákalo právě na japonské ostrovy a hned po mé první návštěvě to byla láska na první pohled. Pro člověka ze Slovenska se v této vzdálené kultuře může zdát všechno cizí a snad i nemožné. Proto si tedy uděláme krátký výlet na ta místa, která se vyplatí navštívit kdykoli.

Japonsko
Duhový most v Tokiu

Zřejmě by se dalo říci, že v Japonsku je tolik krásných míst jako rozkvetlých sakur po celé zemi. Stihnout to za jeden život asi není možné, a proto se o to ani nepokouším. Naplánovat si však cestu na některý z ostrovů je úplně jiný problém. Proto vybírám z míst, která jsou krásná nebo ještě krásnější. Seznam je dlouhý, ale čas běží neúprosně. Sestavuji tedy cestu, která mě aspoň jakž takž obohatí o kulturní, přírodní, ale i aktuální fenomény této země, díky nimž má dobré jméno po celém světě.

Japonsko
Bambusový les

Něco je pro tuto zemi docela běžné a něco zase úplně jedinečné. U něčeho se nestačím divit, jak je možné, že se to člověku podařilo vybudovat, a jindy se zase nestačím divit, jak někoho takové šílenství mohlo napadnout. Tak jako je Japonsko plné různých kulturních nebo technologických unikátů, stejně tak je plné i různých bizarních nápadů. Lze říci, že centrem celého dění v zemi je její samotné hlavní město. Působilo na mě jako neuvěřitelně výkonný procesor, který řídí tento japonský stroj s maximální precizností. Protkané cestami a drahami, po nichž se prohánějí vlakové soupravy, to v mé představivosti vypadalo jako obrovská síť kabelů, kterými neustále kolují data nahoru a dolů.

Tokio

Japonsko
Tradiční kimono

Patřím mezi ty, kteří si rádi dopřejí pohled na svět z výšky. I přes to, že z ní mám strach a při pohledu dolů se nemohu pochlubit tím, že by mi bylo dvakrát příjemně. Proto se radši dívám do dálky. V hlavním městě jsem našel svoje útočiště hned na dvou místech. První se nalézalo v budově muzea Mori Art, kde lze kromě aktuálních expozic sledovat například i to, jak zapadá slunce za horizont a na obrovské zastavěné ploše se k nebesům zdvihá jedna zajímavost. Hora Fudži.

Právě tato vyhlídková plocha mě velmi zaujala i proto, že jsem si chtěl vyfotografovat televizní věž. Také na ni se lze dostat a sledovat město z výšky, pokud bych však byl tam, nemohl bych ji mít na svých fotkách. A to jsem samozřejmě nechtěl. Takže po prohlídce moderního umění následovala moje zastávka u obrovských skleněných tabulí, díky nimž jsem se cítil mnohem příjemněji. Můj bezpečný svět oddělovaly od hluboké propasti pode mnou.

Japonci jsou velmi slušní a přátelští.

Dalším skvělým místem, odkud lze sledovat život ve městě tam dole, více než 600 metrů pod nohama, je nejvyšší věž na světě, Tokyo Skytree. Na jejích nejvyšších poschodích se nachází také restaurace, v níž lze velmi snadno vyhnat ze žaludku „hladovou kapelu“, ale stejně tak i peníze z peněženky. Minimálně za ten pohled to však stojí. Ale protože Tokio je také o kuriozitách, na kávu si odskočím tam, kde mi bude dělat společnost živá sova. Divné? Vůbec ne, tohle je přece Tokio a tady je normální vše, co jinde může být trochu… Zvláštní. Opouštím centrum města a metrem, které nemá šoféra, se přesouvám za duhový most, odkud chci sledovat, jak se město loučí s dalším dnem.

Japonsko
Zlatý palác v Kjótu

Kjóto

Popisovat a vybírat ta nejlepší místa z Kjóta je asi stejný nesmysl jako mluvit o tom, která část brynzových halušek je nejlepší. Jsou skvělá jako celek a je úplně jedno, z které strany začnu. V tomto městě si najde svoje určitě každý.

Je časné ráno, všude okolo mě tma. Pokud však chci na některém z turisticky nejatraktivnějších míst udělat fotografie bez masy turistů, musím si přivstat. Směřuji k Fushimi Inari – taisha. Je to kopec s mnoha chodníky a nad nimi jsou dřevěné brány, které byly postaveny proto, aby přinesly štěstí, úspěch, blahobyt. Můj plán vyšel dokonale a procházím se zde téměř sám. Cestou zpět už pokročil čas a já se chtě nechtě nechávám pohltit tisícovkami nadšenců cestování z celého světa.

Japonsko
Nejšílenější dráha na světě

Sedám na vlak a vyrážím kousek za město. Na lístku stojí Arashiyama a já vím, že si jedu splnit svůj další sen. Bambusový les jsem viděl na fotkách tolikrát, že se mi o něm už i zdálo. Mít ho však vlastnoručně vyfotografovaný pro mě bylo něco jako vlastní příběh a výzva zároveň. Věděl jsem, že pokud se dostanu do Japonska, toto místo jednoduše neobejdu. Tak se i stalo a asi po hodině cesty vlakem jsem už spokojeně kráčel pod zelenými korunami štíhlých krásek, které se zdvihají k nebesům, ale stejně na ně nikdy nedosáhnu.

Cestování po Japonsku je velmi pohodlné a jednoduché.

K Japonsku neodmyslitelně patří také čajová kultura. Tradiční ceremonii chci absolvovat na místě, které jeho atmosféru přímo katapultuje o několik úrovní ještě výše. Jako nejlepší volba mi tedy připadá Zlatý chrám. V jeho areálu je totiž hned několik ryokanů, což jsou tradiční japonské domy, a tady se zatajeným dechem sleduji, jak se pije čaj na Dálném východě. Nevím, zda jsem více unesený z tohoto obřadu nebo z krásné Japonky v tradičním kimonu.

Tradiční a zároveň tak trochu zvláštní japonskou zábavu nacházím také v dalším městě. Leží nedaleko Kjóta. Nara. Ani největší bronzová socha Buddhy na světě nezastínila to, kvůli čemu sem každý den přicházejí turisté z celého světa. Atrakcí číslo jedna ve městě Nara se staly srnky. Ty se po některých částech města nejenže pohybují, ale našly si zde i svůj nový domov a přespávají zde. Všude kolem jsou rozestavěny malé stánky, kde pro tato rozkošná zvířata prodávají speciální sušenky, a turisti jim věru dopřejí. Už se ani nedivím, proč jich je tady tolik.

Japonsko
Vlaková stanice v městě Kawaguchiko

Fudži

Asi největším magnetem, který mě vždy do Japonska lákal, je právě hora Fudži. Tomuto místu jsem se tedy při plánování své cesty věnoval nejvíce. Výstup na její vrchol je možný pouze během letní sezony. Rychle jsem se uspokojil s tím, že na ni budu civět pouze z dálky. Zdálo se mi, že nejlepší místo k tomu najdu na březích jezera Kawaguchi. Na jeho hladině jsem mohl vidět pýchu celého Japonska ještě jednou, jaksi navíc. Odtud to už vůbec není daleko na místo, kvůli kterému se sem dennodenně vydává mnoho fotografů a turistů z celého světa. Kaplička Arakurayama nacházející se v sousední vesničce si získává obdiv po celém světě, když se na fotografii zobrazí spolu s horou Fudži. I pro mě bylo toto místo jedním z nejdůležitějších, a proto jsem se na ně vydal hned dvakrát.

Japonsko
Výhled na Tokio z nejvyšší věže

Zřejmě nejšílenější rozhodnutí padlo v jeden z posledních dní pobytu v Japonsku. Jak asi může vypadat hora Fudži vzhůru nohama? Nešlo o žádnou slovní hříčku nebo rébus. Byla to čistá realita. Lze to dokázat v zábavním parku Fuji – Q – Highland, kde se nacházejí hned čtyři kolotoče, které získaly ocenění a zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Pojďme tedy na to! Tato slova mi v hlavě rezonují snad ještě nyní. Dokonalé šílenství a nával adrenalinu mě provázely během celé návštěvy tohoto místa. Největší zrychlení, největší přetížení v zatáčkách a nejvyšší dráha na světě byly tím, co katapultovalo můj adrenalin daleko za hranice běžných hodnot. Při pomyšlení na toto místo mám dokonce ještě i teď na těle husí kůži. Každopádně zábava je nepochybně to, co určitě patří k životu Japonců.

Japonsko
Nara

Co se vyplatí vedět:

  • Cestování po Japonsku je velmi pohodlné a jednoduché. Díky mnoha autobusům, vlakům, letadlům a lodím se lze dostat téměř všude. Při koupi lístku do autobusu je však potřeba dávat pozor, zda je daný spoj pro obě pohlaví, nebo pouze pro jedno. Takovéto dělení je v Japonsku více než běžné a častokrát jsou muži a ženy oddělení i na takových místech, která jsou pro nás úplně běžná.
  • Jezdí zde ultramoderní rychlovlaky Šinkansen, které jsou však poměrně drahé. Plánujete-li delší přesun Japonskem, vyplatí se spíše koupit si lístek na několik dní.
  • Japonci jsou často uzavření a působí chladně. Především v Tokiu nebo v dalších velkoměstech jsou téměř úplně oddáni své práci a „ztrácejí tak kontakt s okolím“. Kladou se na ně velmi vysoké požadavky a všichni se bojí neúspěchu, protože by to byla hanba pro celou rodinu. Pokud se vám však podaří s Japoncem uzavřít kamarádství, s vysokou pravděpodobností zůstanete dobrými přáteli nadlouho, a to bez ohledu na vzdálenost, která vás dělí.
  • Vyplatí se dopředu kontaktovat zdejší obyvatele a dohodnout si s nimi setkání, velmi rádi vám ukážou různé zvyky, pěkná místa a skvělé lokální pochoutky.
  • V mnoha restauracích bývá zvykem se před vstupem vyzout.
  • Japonci jsou velmi slušní a přátelští.
  • Obrovským plusem je také to, když si před příjezdem osvojíte nějaké zdejší zvyky a v Japonsku je aplikujete.
  • Ubytování, strava a atrakce nejsou tak drahé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Při rozumném hospodaření vůbec nehrozí „osobní bankrot“.

    Japonsko
    Tradiční Ryokan je vybavený skromně

Text a foto: Aleš Tvrdý