Ctime si velikonoční tradice

70
Velka noc

Velikonoční svátky jsou nejdůležitějšími křesťanskými svátky, ale způsob jejich oslav se postupem let značně mění.

Věřící striktně dodržují náboženské tradice, zatímco moderní rodiny je často vnímají jako možnost odpočívat, jet na výlet, závěrečnou sezonní lyžovačku nebo na chalupu. Protože právě tradice a zvyky jsou tím, čím se ve světě dokážeme odlišit a zviditelnit, měli bychom si je udržet.

Velka noc

Vajíčko jako symbol zrodu života

Vajíčka jsou podle rolnických, křesťanských i židovských kořenů symbolem plodnosti. Zelené větvičky připomínají růst a vegetaci, voda je zase symbolem očisty a zdraví, proto se lidé i zvířata v těchto dnech myli v potoku. Zeleň v podobě větviček – tzv. letečko či májik – přinášely na Květnou neděli domů dívky. Symbolem přírody byla také jídla ze zelených rostlin (kopřivy, špenátu nebo brokolice), která se jedla na Zelený čtvrtek.

Magická síla vajíček se zvýrazňovala zabarvením do červena – barvou krve a života. Jedla se jako součást obřadních pokrmů a také byla odměnou pro muže za pomlázku či polévání. V současnosti již tato magická funkce zaniká a hlavní se stává krása vajíček. Jsou vyfouknutá, různě dekorativně upravená a vyzdobená, pro koledníky zejména čokoládová.

Velka noc

Velký pátek, Bílá sobota…

Největším evangelickým svátkem je Velký pátek. V tento den se kdysi směl jíst pouze chléb a pít jenom voda, bylo zakázáno pracovat, zejména se zemí. Křesťané v souvislosti s utrpením Krista věřili, že v tento den se velmi dobře hojí rány, hospodáři vypalovali znaky hovězímu dobytku. Nemocní a neduživé lidé se chodili časně ráno mýt do potoka a věřili, že jeho voda má zázračnou sílu a hojí rány. Na Bílou sobotu se poprvé po 40denním půstu mohlo konzumovat maso, v některých oblastech i mléko, tvaroh, vajíčka a sýr. Lidé začali chystat obřadní jídla. Oblíbeným byl beránek ještě ze starožidovské tradice. Pekl se také obřadní koláč – někde měl název pascha, jinde zase baba nebo calta či mrváň. Významnou očistnou funkci plnil oheň založený na Bílou sobotu. Zapálili jím věčnou lampu a velikonoční svíci zvanou paškál. S uhlíky z ohně se třikrát oběhl dům, aby byl chráněn před povodní, popel se sypal na ozimy, aby je nezničily bouřky. Bílá sobota byla šťastným dnem pro výsadbu a setí.

Velka noc

Největší církevní svátek roku

Na Velikonoční neděli se nesmělo vařit, dokonce ani krájet nožem. Proto se vše připravilo už na Bílou sobotu. Obřadní jídla se v neděli nosila na vysvěcení do kostela. Stolování v tento den připomínalo Štědrý večer. Prvním chodem bylo vajíčko, které hospodář rozdělil mezi všechny přítomné, aby byla rodina soudržná. Požehnané jídlo se muselo zkonzumovat tak, aby z něj nepřišlo nic nazmar. V tento den položili dospívajícím dívkám poprvé na hlavu partu. Každá dívka, která překročila práh kostela, za sebe hodila peníz pro štěstí. Večer bývala i zábava pro mládež.

Velka nocV pondělí vesele

Snad největším svátkem mládenců bylo Velikonoční pondělí, kdy chodili polévat dívky. Polévaly se studenou vodou, často z potoka. Jako výslužku dostávali vajíčka a často i drobné peníze. Někde se pouze mrská zelenými proutky – oba způsoby znamenají prakticky totéž: voda očistí a osvěží, proutky vyhánějí všechno zlé, hříchy i nemoci. Ještě do poloviny minulého století platilo, že Slovenskem procházela hranice západoevropského mrskání, kam patřilo okolí Bratislavy, Záhoří a část západního Slovenska a východoevropského polévání, typického pro střední a východní Slovensko. V průběhu druhé poloviny 20. století se tyto rozdíly postupně setřely a téměř všude se používají oba způsoby.

Velka noc

Kde se vzal velikonoční zajíček?

Zajíc jako mimořádně plodné zvíře se mezi symboly Velikonoc dostal z germánského prostředí.

Text: Bea Vrzgulová, foto: pixabay.com