Gastronomický poklad pod povrchem země

29
Lanýže

Lanýž bílý je jednou z nejspeciálnějších pochoutek světa gastronomie. Fajnšmekři a gurmáni každoročně čekají na příchod 1. října, kdy oficiálně začíná sezona hledání těchto malých vzácných pokladů ukrývajících se pod zemí.

Tyto nevšedně vypadající houby rostou téměř exkluzivně v regionu Alba v severní Itálii a na rozdíl od lanýžů černých je nelze kultivovat. Jejich hodnota proto v posledních letech rapidně stoupla. Říká se, že lanýže bílé jsou natolik vzácné, že při jejich hledání se majitelé psů snaží navzájem si je otrávit, což se však naštěstí nestává často. Minulé léto bylo suché, proto jejich nálezy nebyly příliš bohaté – daří se jim zejména během období dešťů.

Lanýže
K největším delikatesám patří sýry a maso s příchutí lanýžů.

V minulosti se při náročném hledání lanýžů používala prasata nebo divočáci, dnes se využívají trénovaní psi, kteří tento vzácný nález nezkonzumují. Náruživí milovníci těchto hub potřebují k jejich hledání speciální licence, platí to dokonce i pro majitele půdy či pozemku, kde by se mohly vyskytovat. Za jeden den je povoleno nasbírat pouze jeden kilogram této vzácné úrody, jeho hodnota je 2000–2500 eur.

Lanýže
V nabídce jsou také nejrůznější výrobky z lanýžů, například olej.

V Itálii je hledání lanýžů důležitou součástí národní kultury a tradice, kterou v městečku Sant‘Agata Feltria oslavují každou říjnovou neděli. Ulice a náměstí se zaplní místními úspěšnými nálezci lanýžů s jejich úlovky a také různými farmáři a obchodníky s vínem, sýry, medem či ručně vyrobenými tradičními předměty.

Lanýže
Za jeden den je povoleno nasbírat pouze jeden kilogram této vzácné úrody, jeho hodnota je 2000–2500 eur.

V nabídce jsou také nejrůznější výrobky z lanýžů, například paštiky, těstoviny, olej, sůl, k největším delikatesám patří sýry a maso s příchutí lanýžů. Sezona je velmi krátká, 1. prosince končí. Tato delikatesa se po uvaření doporučuje sníst pokud možno co nejdříve, protože rychle ztrácí svoji specifickou vůni a chuť.

Lanýže
Tato delikatesa se po uvaření doporučuje sníst pokud možno co nejdříve, protože rychle ztrácí svoji specifickou vůni a chuť.

Text: Michaela Mičatková, foto: Pixabay