Slovenský Ráj: Místa, kam se vyplatí přijít kdykoli

39
Slovenský Ráj

Mezi nejkrásnější místa na Slovensku v mém „žebříčku“ rozhodně patří Slovenský ráj.

Už na základní škole jsem se učil o tom, že je to skvost nejen u nás doma na Slovensku, ale i v blízkém okolí. Bohatý na flóru i faunu. Dostupný pro mladší i starší vyznavače turistiky.

Výchozím bodem byla vstupní brána v Čingově. Přijel jsem vlakem do Spišské Nové Vsi, odkud je to sem necelých 15 minut jízdy autobusem. Ze samotného Čingova lze podniknout hned několik kvalitních výletů do přírody. Polovinu dne jsem už měl za sebou. I proto jsem ten den absolvoval pouze zahřívací túru: Tomášovský výhled. Místo jako stvořené pro „vyčištění nadbytečných myšlenek“. Na samotné rozhledně již nepanuje tak klidná atmosféra jako cestou k ní.

Slovenský Ráj

Je to místo, které mají rádi i horolezci. Zejména díky velmi dobrému přístupu na samotnou skálu, která je ukončena rozhlednou. Spolu s instruktorem a s pronajatou výbavou se pomaličku „škrábou“ nahoru, a pokud mají dost sil, i „horolezci“ začátečníci. Z tohoto místa je za ideálních povětrnostních podmínek vidět tatranské štíty. Na druhé straně se postupně zvedají kopce Slovenského ráje a pomyslnými doteky se natahují za bílými oblaky.

Opatrnosti není nikdy dost a ani toto místo není výjimkou. Pro výstrahu to zdůrazňují svícny a květinové věnce, které zde leží na památku těm, kteří tuto zhruba osmdesátimetrovou přírodní roklinu již navštívili, ale nikdy se nevrátí nejen sem, ale ani domů.

Cesta plná zeleně, zurčení horského potoka s malými jeskyňkami, studánkami a jezírky byl ten nejlepší odpočinek, jakého se mi mohlo dostat.

Další místo Slovenského ráje byl Prielom Hornádu. Toto je již delší trasa a také ji lze podniknout vícero směry. Zvolil jsem cestu po hřebenovce plné fascinujících výhledů, která končí na Kláštorisku. Zde dodnes leží rozvaliny starého komplexu budov, ale i občerstvení v podobě horské chaty. Její interiér nepřipomíná místo, kde se chata nachází, ale spíše režim minulý. I toto má samozřejmě své kouzlo, které se však rychle rozplynulo hned potom, co jsem si všiml cen za občerstvení.

Další křižovatkou potulek ve Slovenském ráji byla Suchá Belá. Strmé kopce porostlé zelenými jehličnany nahradily smíšené lesy a pozvolna tekoucí koryto řeky, které se klikatilo jako světoznámá jihoamerická Amazonka.Slovenský Ráj

Po chvíli překonávání lesních stezek se ve stále větší míře začaly objevovat úzké kovové schůdky. Ty byly nejednou nainstalovány a upevněny přímo ve skalách. Pod nohama se tak díky nim otevíralo několikametrové vzduchoprázdno. Trasa, která téměř kopíruje tvar koryta řeky, je tedy skvělým pojítkem mezi člověkem a přírodou.

Počasí je nevyzpytatelné nejen zde ve Slovenském ráji, ale ve všech horách. Potvrdilo se to také nyní. Zhruba v polovině zdolávání visutých laviček Prielomu Hornádu se mi nad hlavou strhla pořádná bouřka. V doprovodu hřmění, blesků a ledových krup se tak stal trek o něco nebezpečnější. Rozmočený terén a kluzké kovové lavičky přechod zpomalily ještě více. Naštěstí se mi podařilo dostat do bývalé romské kolonie Letanovce, kterou teprve před nedávnem přemístili o několik kilometrů dále i kvůli problémům mezi chataři, turisty a nepřizpůsobivými občany letanovské romské osady.Slovenský Ráj

Zkřehnutý a zmoklý jsem se rozhodl, že následující a zároveň poslední den ve Slovenském ráji si dopřeji trochu relaxace a upustil jsem od třicetikilometrových pěších přesunů. Nicméně ráno, po východu slunce, které svými teplými paprsky probouzelo okolí do nového slunečného dne, mi zabránilo pokračovat v nečinnosti. „Odpočívat přece mohu, až bude pršet!“ Zvolil jsem tedy nejméně náročnou trasu a šel k Letanovskému mlýnu. Cesta plná zeleně, zurčení horského potoka s malými jeskyňkami, studánkami a jezírky byl ten nejlepší odpočinek, jakého se mi mohlo dostat.

Nyní je mi úplně jasné, proč se toto místo v mapách označuje jako Slovenský ráj.

Text a foto: Aleš Tvrdý