Dakarská premiéra

25
Dakar
Pro soutěžní jezdce na motocyklech je Dakar často hotové peklo.

Fotografování se věnuje od svých devatenácti let, ale do světa žádaných fotografů zejména v prostředí motosportu se dostal poměrně nedávno. Jeho fotografie často osloví osobitým příběhem.

I proto se mu splnil jeho velký sen, nafotit letošní atmosféru legendární automobilové soutěže Dakar. O této premiéře vypráví fotograf MICHAL VÍTOVEC s respektem i velkým nadšením.

Dakar
Kamion Martina Macíka právě zdolal obří písečnou dunu.

Michale, tvůj příběh aktivního fotografa se možná trochu liší od kolegů, kteří drželi foťák v ruce už od dětství…

To asi ano, můj začátek focení přišel trochu později. Já jsem byl na hranici dospělosti v Americe a nafotil jsem tam nějaké fotografie a pak jsem se k nim pořád vracel a rád si je prohlížel. Oživovaly se mi tím prožité chvíle. Tak mě vlastně začalo focení bavit, i když jsem měl zprvu jen malý digitál Olympus se zadním displejem. Pár starších fotoaparátů jsem taky dostal od rodičů, když je vyřadili. Pak ale přišly Vánoce a já dostal první zrcadlovku Nikon D90 a s tím už se daly pořídit mnohem lepší fotky.

Lepší fotoaparát ale v začátcích fotografa asi úplně nestačí…

To rozhodně ne. Já jsem začal techniky focení poctivě studovat. Četl jsem odborné knihy a hlavní výhodou byly zkušenosti získané z internetu, od videí na YouTube až po odborné recenze. Najednou jsem viděl na dalších svých fotografiích progres a posouvalo mě to pořád dál.

Dakar
Dobrá fotografie znamená být ve správnou chvíli na správném místě.

Obvykle mají fotografové dvě i více oblastí, kde se seberealizují. Platí to i pro tebe?

Nedá se to říci konkrétně. Já jsem v minulosti fotil všechno, od krajin, kam jsem si jel třeba zalyžovat, až po hudební koncerty, které jsem navštívil. Ale protože mám vedle focení ještě druhou práci, nezbývá tolik času, a tak se naplno věnuji motosportu. Na volnou tvorbu jsem úplně nezanevřel, ale dělám to spíše sporadicky. Můj svět je teď motosport, přesněji automobilové soutěže.

A jak ses vlastně k rallye coby fotograf dostal?

Tady musím hodně poděkovat Vojtovi Štajfovi z týmu Racing 21, který mi jako první dal příležitost stát se jeho týmovým fotografem a absolvovat s ním hodně soutěží doma i v zahraničí. Pořídil jsem si kvůli tomu i další techniku, protože jsem chtěl jít ve focení dál. Právě díky této spolupráci se moje fotografie objevily ve významných médiích a otevřely mi tak dveře k další zajímavé spolupráci.

Dakar
Katařan Al-Attiyah byl letos na Dakaru nepřekonatelný.

Na letošním Dakaru si pro změnu fotil pro tým Big Shock Racing zkušeného Martina Macíka a Autoklub ČR. Splnila dakarská premiéra obecně tvoje představy?

Upřímně řeknu, že jsem si myslel, že to bude těžší. Nemluvím teď o kvalitě svých fotografií, tam se určitě mohu posunout ještě dál volbou lepší kompozice či jinými detaily. Ale vzhledem k tomu, že letošní Dakar se konal pouze v prostředí písečných dun jedné země a tou bylo Peru, měl jsem svoji dakarskou premiéru hodně ulehčenou v porovnání s minulými ročníky. Prostě mě trochu mrzí, že jsem třeba nezažil vysoké nadmořské výšky, zimu a drsné podmínky Bolívie. Dakar byl prostě letos ve znamení především horka a obrovských písečných dun. I délky přejezdů v tomto prostředí jsem snášel celkem dobře. Měl jsem totiž dobrou průpravu z Maroka, kde jsem Martina Macíka na podzim také doprovázel.

Vyžaduje Dakar z pohledu fotografa nějakou zvláštní přípravu?

Já jsem se na Dakar připravoval v podstatě celý rok. Když jsme se s Martinem Macíkem poznali, absolvoval jsem s ním několik menších závodů v zahraničí a vzájemně jsme se poznávali. Byla to samozřejmě i z jeho strany jakási forma testování mých schopností s fotoaparátem v ruce v takovém terénu. Oba jsme věděli, že kamion se fotí jinak nežli škodovácká „erpětka“ v rallye, a já se tak musel hodně věcí naučit. A nešlo jen o focení. Jezdil jsem třeba sám v autě, což v poušti vyžaduje notnou dávku orientačních schopností.

Dakar
Čekání na hromadný start do etapy

Co obnáší účast na Dakaru? Jde skutečně „jen“ o focení?

Skoro se mi chce říci, že to focení na pískové duně je tím nejjednodušším, ale baví mě to. Většinu času jsme se střídali s Martinem Zemánkem na přejezdech za volantem speciálně upraveného auta, dále jsem trávil čas editací svých fotografií a stejně tak i velmi pečlivou přípravou na další den v podobě stanovení další naší trasy podle roadbooku. Samozřejmě nesmím opomenout ani důležitou údržbu fototechniky, která na Dakaru dostává kvůli jemnému písku skutečně zabrat.

Dakar je o emocích. Platí to i pro fotografa?

Je to o velkých emocích. Pamatuji si jedno místo, kam jsme se dostali díky speciálním novinářským průkazům. Seděl jsem na kopci a z úplně každé strany to byla pro fotografa úchvatná přírodní scenérie. To se nedalo vyjádřit ani fotografií, co jsem prožíval. A do této přírodní krásy přijel ještě rozevlátý Matesův kamion. To se mi fakt tajil dech. Ale emoce jsou i za haváriemi jezdců či posádek. Jsou to často těžké lidské osudy. I tady se člověk snaží pomoci, byť třeba poskytnutím pitné vody, která ale přednostně skončí v poškozeném chladiči.

Dakar
Přátelské foto s vítězem. V cíli soutěže Nasser Al-Attiyah doslova zářil.

Vítěznou posádku letošního Dakaru v kategorii automobilů znáš osobně z focení v seriálu Middle East Rally Championship. Byl čas i na přátelské popovídání?

Samozřejmě Nasser Al-Attiyah a Mathieu Baumel jsou na Dakaru nesmírně oblíbení. To, co spolu předvedli na letošním Dakaru bylo úžasný. Mluvil jsem s nimi krátce před a během soutěže a stihnul jsem i společnou fotku za cílovou rampou. Oba jsou především skvělí lidé, což je moc fajn.

Existuje nějaká typická fotografie z letošního Dakaru? Nebo tvoje oblíbená?

Dakar byl letos o velkých písečných dunách. To je výzva, kde se hledá správné místo a nejlepší kompozice snímku v daných světelných podmínkách. Myslím, že při zpětném prohlížení letošních snímků nejvíce hodnotím sjezd Matese na téměř kolmé stěně písečné duny, kterou jsem já ani nesešel pěšky a závodníci si to odvážně pustili dolů se svými stroji. Foto Matesova kamionu je v této situaci ještě působivější.

Dakar
Cyril Despres je pětinásobným vítězem Dakaru v kategorii motocyklů. V automobilech se mu to ale nepodařilo ani letos.

Jako fotograf týmu Big Shock Racing sis určitě prožil i ulomené kolo na kamionu Martina Macíka před polovinou soutěže…

Jasně že to člověk prožívá. Ono to mělo celkově takové dvě emoční roviny. Tou první bylo zmíněné ulomené kolo, kde jsem nebyl, a kluci to dokázali opravit. Po příjezdu bylo samozřejmě vidět, že je to celé strašně mrzí. Pak ale byla druhá vlna emocí, kdy nám pořadatelé nejprve oznámili, že můžeme pokračovat v hlavní soutěži, aby nám posléze sdělili, že přehodnocením svého verdiktu můžeme pokračovat už jen v půlmaratonu. To bylo o poznání větší zklamání. Ale i v té chvíli kluci s týmem ukázali velkou profesionalitu a všichni do toho šli. Chtěli prostě dál všem svým fanouškům ukázat Dakar se vším všudy. Vnímal jsem to úplně stejně. Dosažené časy z druhé půli soutěže jasně ukázaly, že Mates s posádkou, týmem i technikou patří bezpochyby na špičku Dakaru.

Chtěl bys, i díky této zkušenosti, postoupit do roviny profesionálního fotografa?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem na to nepomyslel. Ale já mám, coby stavebně-projektový manažer, hodně zajímavou práci, dobré podmínky a skvělého šéfa, to se prostě špatně opouští. Snažím se to vše organizačně skloubit a časově stíhat. Zatím se mi to daří, takže není důvod teď cokoliv měnit.

Dakar
Český jezdec Martin Macík patří na špičku Dakaru v kamionech, a to i přes letošní smůlu.

Vrátíš se za rok na Dakar?

Samozřejmě rád bych, pokud to půjde. Ale bylo by fajn, kdyby ho organizátoři trochu natáhli. (smích)

Díky za rozhovor!

Text: Tomáš Vaněk, foto: Michal Vítovec