Abarth – 70 let se štírem ve znaku

20
Abarth
Fiat 500 Abarth a závodní okruh Monza patří neodmyslitelně k sobě. Vůz zde dosáhl šesti mezinárodních rychlostních rekordů.

Carlo Abarth byl mužem, který vyrobil více automobilů než Lotus, vlastnil více vozů než Gordini a vytvořil více mezinárodních rekordů než Porsche. 750 vítězství, 113 mezinárodních a 5 světových rekordů. To je bilance malé firmy s velkým automobilovým srdcem.

Carlo Abarth, vlastně Karl Abarth, se narodil v listopadu 1908 ve Vídni a jeho životní dráha byla naplněna takovým myšlenkovým bohatstvím, že se to ani nechce věřit. Už jako chlapec zrychlil svoji koloběžku tím, že vzal kožený pásek od kalhot a přitloukl jej na dřevěná kola. Díky jejich zlepšené přilnavosti snadno porazil při závodech své kamarády. Po skončení školní docházky nešel Karl Abarth hned do učení, ale pracoval v různých vídeňských podnicích zabývajících se výrobou a úpravami motorů. Získané zkušenosti pak záhy zúročil v motocyklovém sportu.

Abarth
Fiat Abarth 131 Rally v barvách italských aerolinií kraloval na soutěžích v roce 1978 a 1980. Za volantem seděli legendární jezdci Markku Alén a Walter Röhrl.

Rozhodující milník

Po svém prvním vítězství ve dvaceti letech na letitém britském stroji Grindly-Peerless v Salcburku v roce 1928 na sebe upozornil dalšími úspěchy s motocykly značek James a DKW. V té době rovněž vznikl první stroj jeho vlastní konstrukce, „dvěstěpadesátka“ s vodou chlazeným motorem. Abarth však musel v roce 1930 přerušit pro těžkou nehodu svou nadějnou kariéru. Ale o dva roky později se opět objevil na závodech, tentokrát se sajdkárou Sunbeam. V roce 1934 způsobil velké pozdvižení. Když si to na sajdkáře rozdal s věhlasným rychlíkem Orient-express jedoucím z Ostende do Vídně. První souboj prohrál kvůli dlouho staženým závorám, při druhém pokusu si však odnesl vavříny vítězství, když do cíle dojel o dvacet minut dříve než jeho kolejový soupeř.

Abarth
Na tomto aerodynamickém voze s označením „750“ spolupracoval Carlo Abarth s vyhlášeným designérským studiem Bertone.

Na motocyklech vyhrál pětkrát evropský šampionát. Během druhé světové války uprchl Abarth před Hitlerem do italského Merana, odkud pocházela jeho rodina a kde si zároveň změnil křestní jméno na Carlo. Tady se seznámil mimo jiné s Ferrym Porsche, synem Ferdinanda Porsche, rodáka z Vratislavic u Liberce. Jeho prostřednictvím poznal italského legendárního závodníka Tazia Nuvolariho. Společně založili italskou konstrukční kancelář firmy Porsche, nazvané Compagnia Industriale Sportiva Italia (CIS Italia, později přejmenována na Cisitalia). Zároveň se zapojili do zajímavého projektu monopostu Cisitalia, jehož výsledkem se stal rychlý Spider 1100. A to byl asi rozhodující milník jeho kariéry. Zároveň se stal se šéfem závodního týmu Cisitalia a podílel se tak na mnoha vítězstvích jeho jezdců Nuvolariho, Fariny a Taruffiho.

Abarth
Carlo Abarth usedl do závodního vozu ještě ve svých 57 letech, protože motosport jednoduše miloval.

Založení před 70 roky

Finanční problémy však vedly k uzavření firmy a její majitel Pierro Dusio věnoval Abarthovi místo peněžního vyrovnání tři závodní automobily a dva kompletní podvozky. Ten společně s Armandem Scagliarinim založil během roku 1949 podnik Abarth & Co. A založil také vlastní závodní stáj Squarda Carlo Abarth. Do znaku firmy umístil svoje znamení zvěrokruhu – štíra. Hned v prvním roce vyhrály vozy Abarth osmnáct závodů. Se čtyřmi sportovními vozy Cisitalia se zúčastnili například i závodu Mille Miglia, v němž dvojice Scagliarini a Maggio zvítězila ve třídě 1100 cm³ a celkově byla klasifikována na pátém místě. Není divu, protože Carlo Abarth měl velký cit, jak zvýšit výkon i objem malých motorů, a právě tato filozofie jej proslavila.

Abarth
Okruhové verze Fiatů v úpravě Abarth byly v šedesátých letech ozdobou závodních okruhů.

Začátek spolupráce s Fiatem

První automobil s označením Abarth 204A byl k vidění na turínském autosalonu v roce 1950. Vznikl na bázi Spideru Cisitalia a dosahoval rychlosti 190 km/h. Motor o objemu 1090 cm³, převzatý z Fiatu 1100 a samozřejmě dále vylepšený. Vyznačoval se visutými ventily, magnetovým zapalováním, dvěma karburátory a zvláštními zaoblenými výfuky, což byla právě specialita Carla Abartha. Vůz vynikal také aerodynamickými vlastnostmi i nízkou hmotností. Tazio Nuvolari vyhrál s vozem Abarth 204 Sport svoji třídu v závodě do vrchu Palermo – Monte Pellegrini.

Abarth
Carlo Abarth se se svým obchodním duchem a závodnickým srdcem zapsal nesmazatelně do automobilových dějin.

Jeho zásadou byl pořádek, čistota a přesnost jako předpoklad úspěchu.

Carlo Abarth začal spolupracovat s řadou výrobců součástek a sám rozběhl výrobu výfuků (první motocyklový výfuk vyrobil Carlo už v roce 1928), sacích potrubí, ventilových pružin, ventilů, převodovek s tehdy módním řazením pod volantem atd. Ročně prodal na čtyři a půl tisíce kompletních výfukových systémů a rozvážel je malými dodávkami po celé Itálii. Typem 204A se datuje začátek jeho spolupráce s Fiatem a v následujících letech vznikla četná kupé na bázi přepracovaných modelů Fiat s karoseriemi Bertone, Boano, Ghia nebo Pininfarina. Ze spojení Abarth-Boano vznikl v roce 1955 tucet sportovním Spiderů 207A s oddělenými kokpity a dveřmi jen u řidiče. Vozy byly určené pro USA, kde však výraznějšího úspěchu nedosáhly. Za senzační můžeme označit osmnáct vítězství Scuderie Abarth hned v prvním roce existence firmy. Silnější automobily kupodivu neměly proti závodním trpaslíkům velkou šanci. Například při jednom z italských závodů do vrchu zvítězil 1,2litrový monopost Abarth s tříminutovým náskokem před dvoulitrovým Ferrari.

Abarth logo
Abarth logo

Vlk v rouše beránčím

V polovině roku 1956 začal Carlo Abarth připravovat projekt modelu 750 odvozeného od světoznámého Fiatu 600. U jeho motoru zvětšil zdvihový objem z 633 cm³ na 748 cm³, čímž vzrostl výkon ze 14 na 31 kW a největší rychlost na 130 km/h. Poptávka překonala všechna očekávání, a proto se objem čtyřválcového motoru postupně zvětšil ze základního objemu vestavěním karburátoru Solex na 850 cm³. Další změny provedl na brzdové soustavě, vpředu měl vůz kotoučové brzdy a také na chladicím oběhovém okruhu, jak dokazuje charakteristický přídavný chladič pod předním nárazníkem. Vrcholem byla pak litrová verze s neuvěřitelnými 80 kW. Jde o jeden z nejslavnějších sportovních automobilů.

Mezi největší úspěchy patří druhé, třetí a čtvrté místo v Rallye Monte Carlo v roce 1975.

Například Fiat Abarth 750 vytvořil v objemové třídě do 1100 cm³ řadu mezinárodních rekordů: například ve vytrvalostních jízdách na 24 a 72 hodin dosáhl průměrné rychlosti 167,722 km/h, resp. 186,687 km/h. Podobný vývoj jako „šestistovka“ prodělal i menší Fiat 500, který se objevil na trhu v roce 1957 a v úpravě Abarth vyjel na závodní tratě o rok později. V šedesátých letech dvacátého století sbíral „vlk v rouše beránčím“, jak se Abarthu přezdívalo, úspěchy v závodech do vrchu i na okruzích, především ve třídách do 850 cm³, do 1000 cm³ a do 2000 cm³. Například slavný německý jezdec Hans Herrmann, mimo jiné v letech 1962 až 1965 tovární jezdec, vyhrál v roce 1963 závod 500 km Nürburgringu. Zajímavá historka se váže také k Johannu Abtovi, který měl slíbeno, že bude řídit tovární auto zadarmo, když vyhraje všechny závody, v nichž bude startovat. To se mu skoro podařilo, neboť z třiceti závodů jich devětadvacet vyhrál a jednou byl druhý.

Společně s Fiatem

Carlo Abarth samozřejmě spolupracoval s řadou italských karosářů také dalších automobilek, nejvíce však s Fiatem. V roce 1961 s ním uzavřel smlouvu na dodávky jeho automobilů bez součástek, které pak vylaďoval vlastními brzdami na předních kolech, klikovými hřídeli, karburátory a výfuky. Díky tomu se Fiat Abarth 750 Corsa či 1000TC, ale též třeba Simca Abarth Coupé dočkaly ocenění od mnoha známých jezdců tehdejší doby. Také celá řada velkých jezdců začínala svou kariéru za volantem Abarthu. Za všechny jmenujme Toine Hezemanna, Jacky Ickxe nebo Artura Merzaria.

Abarth
Abarth se ve svých sportovních úpravách orientoval především na nízkoobjemové motory.

Firma vyvinula i sportovní prototypy, jako například Abarth Sport Spider 2000 nebo v roce 1967 dokonce dvanáctiválec s objemem šesti litrů a výkonem šesti set koní. Dřív, než automobil vyjel, tak mezinárodní federace omezila objem na tři litry a tím projekt skončil a třílitrový Spider s vidlicovým osmiválcem. Úzké spojení s Fiatem, jehož představitelé si spojení s Abarthem nesmírně vážili, vedlo nakonec v roce 1971 k prodeji věhlasné firmy turínskému koncernu. Závodní oddělení odkoupil Enzo Osella a Abarth se stal součástí závodního oddělení Fiatu. Začal se věnovat přípravě soutěžních speciálů pro rallye. Prvním byl Fiat 124 Abarth se zážehovým čtyřválcem objemu 1,8 litru a s výkonem 93 kW (126 k), v soutěžním provedení dosahoval až 129 kW (175 k). Mezi největší úspěchy patří druhé, třetí a čtvrté místo v Rallye Monte Carlo v roce 1975.

Abarth
Fiat Abarth 1000 SP z roku 1966 dosahoval rychlosti až 225 km/hod.

Se světovým titulem

V roce 1976 se objevil na scéně mnohem úspěšnější Fiat 131 Abarth, který měl v základním provedení s dvojitým karburátorem výkon 103 kW (/140 k), zatímco „ostrá“ rallye verze s dvoulitrovým šestnáctiventilovým motorem až 164 kW (223 k). S tímto automobilem se stali finský jezdec Markku Alen v roce 1978 a Němec Walter Röhrl o dva roky později mistry světa. Kromě toho společně s Bernardem Darnichem, Jean Claude Andruetem a dalšími jezdci vybojovali pro Fiat světový šampionát značek. Celkem vyhrál Fiat 131 Abarth osmnáct soutěží mistrovství světa. Posledního velkého úspěchu se bohužel už Carlo Abarth nedočkal, neboť zemřel 24. září 1979.

Abarth
Slavné výročí slaví Abarth po svém – speciální edicí „70th Anniversary“, mimo jiné u modelu 124 Spider.Slavné výročí slaví Abarth po svém – speciální edicí „70th Anniversary“, mimo jiné u modelu 124 Spider.

Tím také odešla jedna legenda z automobilového sportu. V roce 2007 došlo v rámci strategie koncernu Fiat k obnovení značky Abarth, když byla založena společnost Abarth & C S.p.A. Ale to je už jiná historie. Sám Enzo Ferrari smekal klobouk před Carlem Abarthem, který v letech 1949 až 1971 postavil přes dvě stovky vlastních vozidel. Carlo Abarth měl velký cit, jak zvýšit výkon i objem malých motorů, a tím se proslavil. Jeho lehké a výkonné automobily brzy získaly pověst neporazitelnosti a vyhrávaly jeden závod za druhým. To byla jedinečná reklama i pro Fiat, který jej odměnil za každé první nebo druhé místo. Jeho zásadou byl pořádek, čistota a přesnost jako předpoklad úspěchu.

Text: Tomáš Vaněk, Jindřich Lasík, foto: Jindřich Lasík, Abarth