Umění jako reakce, reakce jako snaha o změnu

100
Interview
Martin Bízik, kreativní platforma Doboška, akce Zdieľanie dobrôt, Banská Bystrica, 2019

Dominika Kolačkovská a Martin Bízik studují v Ateliéru digitálních médií na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici.

Ve své tvorbě využívají nová média, jejichž prostřednictvím vytvářejí zajímavé instalace a interaktivní objekty reflektující aktuální společensko-politická a občanská témata.

Dominiko, právě jsi ukončila bakalářské studium. Těšíš se na pokračování na magisterském stupni? Jaká témata budeš dále rozvíjet?

Samozřejmě že na pokračování ve studiu se velmi těším. Na magisterském stupni budu i nadále rozebírat problematiku chyb a svobodné vůle, jimiž se zabývám už déle. Zaměřím se přitom na diváka jako na hlavního účastníka, dekódujícího díla na základě jeho aktuální životní situace a schopnosti adaptace a tolerance chyb. Intervencemi ve svých dílech se pokusím ovlivnit způsob jeho vnímání a myšlení.

Dominika Kolačkovská
Dominika Kolačkovská

Martine, ve kterém ročníku momentálně studuješ? Čím se podle tebe liší Ateliér digitálních médií od ostatních ateliérů a proč ses pro něj rozhodl?

Právě jsem dokončil třetí ročník. Ke konci střední školy jsem uvažoval, co od sebe vlastně po skončení školy očekávám, a zda mě to, co studuji, opravdu naplňuje. Rozhodl jsem se upustit od grafiky, které jsem se předtím věnoval, a zkusit něco jiného, co pro mě bude nové a inspirující. Právě toto byl důvod, proč jsem se rozhodl studovat v Ateliéru digitálních médií profesora Michala Murina. Dominantní črta tohoto ateliéru v porovnání s jinými spočívá v tom, že naši studenti tíhnou spíše k interaktivním instalacím. Diváky tím pádem nenechávají jen v roli pozorovatelů, ale aktivně je zapojují do svých děl.

Dominiko, prostřednictvím multimédií se věnuješ převážně aktuálním společenským a sociálním tématům. Jakým způsobem tuto problematiku reflektuješ?

Snažím se reflektovat aktuální dění a sociální či společenské problémy v systému. Reaguji na systém, který je nutné rekonstruovat. Vidím, že prostřednictvím vizuálního umění je třeba lidem připomínat situaci, v níž se nacházíme, aby sami pocítili potřebu změny. Mnoho lidí rezignovalo v úsilí o změnu na základně událostí po roce 1989. Pomocí interaktivních instalací se ve své tvorbě snažím vytvářet prostor pro diváka, v němž je nucen uvažovat o chybách, případně hledat jejich řešení.

Martine, ty se ve svém autorském programu zase často zabýváš fenoménem cenzury. Co tě přivedlo k tomuto tématu?

K zájmu zabývat se cenzurou mě přivedl fakt, že se zajímám o věci veřejné. Pokud člověk sleduje aktuální dění (nejen) na politické scéně, tak se v momentě, kdy mu něco vadí a přijde mu to nepřijatelné, snaží kromě pozorování i nějak přispět ke změně. I když možná málem. Já jsem možnosti přispění a vyjádření našel ve své umělecké tvorbě. To, že jsem se o toto téma dlouhodobě zajímal, mi pomohlo při hledání správné formy toho, jak cenzuru ve svých dílech zachytit.

Interview
Martin Bízik, Reakcia, grafika, umělecká reakce na vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v rámci iniciativy vizuálních umělců s názvem REAKCE, 2018

Jakými prostředky lze proti cenzuře podle tebe bojovat?

V první řadě nestačí cenzuru jen nevytvářet, ale také je třeba nezavírat oči při jejím výskytu a otevřeně o ní mluvit. Není správné ji podceňovat, potřebné je věnovat jí dostatečnou pozornost, protože cenzura zároveň otevírá prostor hoaxům a konspiracím. Ty následně bývají pro některé lidi častým zdrojem informací.

Letos jsi byl organizátorem a zároveň i vystavujícím na akci Mikrofestival Percepcia, Rok od vraždy v Banské Bystrici, který se konal na počest novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Jak se zrodila myšlenka organizovat tento festival? Co na něm diváci mohli vidět?

Myšlenka udělat v Banské Bystrici uměleckou intervenci na počest Jána a Martiny se zrodila spontánně, krátce po vraždě. Spolu se spolužačkou Gabrielou Birošovou jsme uvažovali, co by bylo tou nejvhodnější formou aktivity. Vyšel nám z toho mikrofestival, neboť jsme se znali také s dalšími lidmi od nás z Akademie umění, které při jejich tvorbě ovlivnila právě událost z února 2018. Mezitím jsme s další spolužačkou Viktorií Jehlárovou spoluzaložili občanské sdružení Doboška, jehož prostřednictvím jsme mikrofestival organizovali. Při vybírání děl jsme chtěli zvolit široké spektrum umění. Díky tomu mohli diváci vidět různá média, od malby přes interaktivní instalace až po promítání dokumentu. Mikrofestival se konal přesně rok od vraždy Jána a Martiny, takže jsme se rozhodli díla vystavit i při vzpomínkovém shromáždění na náměstí v centru, kde si lidé mohli přiblížit to, jak tuto událost vnímají mladí umělci a studenti. Větší část výtvarných děl jsme vystavili v alternativním prostoru Zahrada – centrum nezávislé kultury.

Dominiko, ty jsi také vystavovala na Mikrofestivalu Percepcia. Téma vraždy Jána Kuciaka v tvé tvorbě poměrně výrazně rezonuje. Přibliž nám, prosím, některá díla, která reflektují události spojené s vraždou.

Často se zabývá problematikou skryté cenzury, která pod rouškou takzvané demokracie a svobody slova zamezuje vyjádření autentického názoru nebo jej deformuje.

Pro zmíněný mikrofestival jsem vytvořila dílo s názvem Záver článku chýba, dokončme ho my. (2019). Instalace sestávala z digitálních panelů, na nichž se zobrazoval poslední článek Jána Kuciaka napsaný před jeho vraždou. Využila jsem textových chyb, které znázorňovaly samotnou chybovost systému. Divák se prostřednictvím tohoto díla dostal do situace, kdy nehledě na tyto chyby dokázal článek souvisle přečíst. Stalo se tak díky jeho imunitě vůči chybám v systému, na něž jsme si už zvykli. Touto prací jsem se snažila zobrazit, respektive vysvětlit, proč jsme na náměstích a proč nám nestačí to, co se dosud vyšetřilo. Podobně jsem na téma vraždy Jána Kuciaka reagovala také v případě díla Nestačí (2018), kde jsem s využitím archivních pragotronů reflektovala události minulého roku, protože lidem nestačí, co se událo dosud, a očekávají změnu. Změť kabelů, na níž je dílo založeno, symbolizuje propojení míst, v nichž se uskutečnily veřejné protesty.

Myslíš si, že vizuální umění dokáže nabídnout pohled, který divákům pomůže při utváření vlastního názoru na tak závažné téma?

Tyto události ve společnosti vyvolaly vlnu komunikace. Vizuální umění tak vytváří otázky, na něž hledáme odpovědi, případně možné strategie řešení problému. Lidé se sdružovali a debatovali o tom, jak postupovat dál, to můžeme vidět také z příkladu vzniku platformy Za slušné Slovensko. Já osobně se ve své tvorbě zaměřuji zejména na chybovost systému, která vraždu umožnila. Je smutné, že to muselo zajít až tak daleko, aby si lidé uvědomili, že bez změn to dále nepůjde.

Interview
Dominika Kolačkovská, dílo Err()r: 404, prezentace na festival DOM 2019 AutoCorrect, Nová Cvernovka, Bratislava, detail

Martine, jak již bylo řečeno, kromě výtvarné tvorby se věnuješ také občanskému aktivismu. Jsi členem kreativního sdružení Doboška. Čemu se v jeho rámci věnujete?

Dobošku jsme oficiálně založili začátkem roku 2019. Naším cílem je vnést do povědomí lidí způsob vytváření sociální inkluze a snažit se kreativní formou napomáhat jiným občanským sdružením, neziskovým organizacím, uměleckým seskupením a jednotlivcům. Snažíme se odstranit současnou nesnášenlivost vůči menšinám.

Dominiko, věnuješ se občanskému aktivismu také ty, nebo se těmito tématy zabýváš spíše prostřednictvím výtvarné tvorby?

Těmto tématům se věnuji spíše prostřednictvím výtvarného projevu, ale po událostech minulého roku bylo přímo nemožné nebýt občansky aktivní.

Myslím, že vizuální umění dnešní doby výrazně ovlivňuje komunikaci.

Oba jste se nedávno zúčastnili akce DOM 2019 AutoCorrect v bratislavské galerii Nová Cvernovka. Festival se zabýval problematikou nových technologií a médií ve vztahu k hoaxům a konspiračním teoriím, ale také korektností na internetu a v mezilidských vztazích. Čím vás téma festivalu oslovilo a co jste na něm prezentovali?

D: Téma se jistým způsobem přibližovalo k mému bakalářskému projektu ERR()R: 404, a to z hlediska čtení chybně zobrazených informací. Chyby v mém díle nastávaly na straně maximálního rozhraní výkonu digitálního panelu. Využila jsem k tomu mohutnou konstrukci lešení, na níž byly různorodě rozmístěny panely používané v MHD. Prostřednictvím nich jsem divákovi umožnila nahlédnout do světa médií a aktuálního dění pomocí RSS systému. Text se každodenně aktualizoval, byl degenerovaný nebo vytržený z kontextu. Prostřednictvím ERR()R: 404 jsem zhmotnila zobrazení chyb a vytvořila prostor, ve kterém divák mohl uvažovat nad jejich konotacemi.

M: Téma akce mě oslovilo zejména tím, že jsem se ve své tvorbě zabýval stejnou problematikou. Vystavené bylo mé dílo s názvem Censored (2018), které jsem považoval pro letošní téma festivalu DOM za dobrou volbu.

Interview
Dominika Kolačkovská, dílo Nestačí, interaktivní instalace, prezentované na výstavě NO POWER NO ART/Creative Playgrounds vol. 3, Kunsthalle Košice, 2019

Máte pocit, že vizuální umění dokáže být pro tuto problematiku vhodnou kritickou platformou a osloví také laického diváka?

D: Myslím, že vizuální umění dnešní doby výrazně ovlivňuje komunikaci. Poukazuje i na problematiku typu fake news neboli dezinformací. Ovlivňuje masu lidí i jednotlivce. Je důležité se tomuto tématu věnovat a komunikovat.

M: Umění by mělo diváka oslovit vždy. Při vizuálním umění se ten pocit možná dokáže ještě znásobit. Je to tím, že hodně děl bývá interaktivních a díky tomu se diváci svou participací dokážou dostat blíže k tématu a přímo se s ním konfrontovat.

Dominika Kolačkovská (1996, Košice) je čerstvou absolventkou bakalářského studia v Ateliéru digitálních médií na Fakultě výtvarných umění AU v Banské Bystrici. Už během studií vystavovala na renomovaných skupinových výstavách KEBABB (Považská galerie umění v Žilině, 2017) a Creative Playgrounds (Kunsthalle Košice, 2017 a 2019). Věnuje se fotografii, videoinstalaci, interaktivním a zvukovým projektům, v nichž reflektuje zejména sociální a společenská témata.

www.idm.aku.sk/dominika-kolackovska

Interview
Martin Bízik, autor u svého díla – Voľným pohybom, 2019

Martin Bízik (1996, Martin) je studentem Ateliéru digitálních médií na FVU AKU BB. Ve své tvorbě se věnuje vytváření interaktivních zvukových objektů, instalací a videí, které zohledňují antropometrické hodnoty. Často se zabývá problematikou skryté cenzury, která pod rouškou takzvané demokracie a svobody slova zamezuje vyjádření autentického názoru nebo jej deformuje. Je aktivistou a spoluzakladatelem kreativní platformy Doboška.

www.idm.aku.sk/martin-Bízik

Text: Marianna Brinzová, foto: Dominika Kolačkovská, Martin Bízik, Gabriela Birošová, Ondrej Urban