Ekvádor – barevnost a příroda

62
Ekvádor
Nejznámější ekvádorský vodopád Pailon del Diablo v celé své mohutné kráse společně s autorem v levém dolním rohu.

Ekvádor je malá země na severozápadě Jižní Ameriky sousedící s Kolumbií a Peru, ze západu ji omývá Tichý oceán. Ve srovnání s velikostí okolních států je Ekvádor opravdu malý, ale až když jste tam, uvědomíte si, že tato země má opravdu všechno.

Kromě pouště nabízí turistovi cokoli z oblasti přírodních krás, na malém kousku teritoria skrývá mnoho typů krajiny, a proto je to jedna z nejkomplexnějších a zároveň nejmenších zemí na latinskoamerickém kontinentu.

Tak jako se Slovensko dělí na západ, střed a východ, Ekvádor je podobně rozdělen na čtyři následující regiony: pobřeží s přilehlými částmi ve vnitrozemí, Andy, Amazonii a Galapágy. Každý z regionů má svůj vlastní typ podnebí, počasí, teploty, obyvatelstvo, tradice či gastronomii. Když na pláži v Puerto López máte krásných 35 °C a opalujete se na rovníkovém sluníčku, ve stejném čase chodí lidé v historickém městě Ibarra zachumlaní až po uši v teplotě kolem 8 °C, zároveň uvnitř Amazonského pralesa jsou indiáni z kmene Huaorani polonazí, protože v podmínkách místní vlhkosti 25 °C jim je opravdu horko.

Ekvádor
Volně se pohybující želvy sloní lze vidět v komplexu mokřadů na ostrově Isabela na Galapágách. V pozadí rostou kaktusy připomínající vysoké stromy, aby je zdejší zvířata nemohla jen tak lehce sníst.

Barevnost

Když se řekne Latinská Amerika, okamžitě si vybavím barevnost a temperament. Barvy celého spektra duhy jsou přítomny v každičké zemi, doslova na každém rohu. Během mých dobrodružných cest někdy doslova vyhledávám pestrobarevná místa a kochám se při jejich focení. Ta nejbarevnější místa z Ekvádoru vám představím…

Esmeraldas

Ekvádor je zkrátka ztělesněním rozmanitosti a odlišnosti, ale právě v tom tkví jeho krása.

Esmeraldas je nejbarevnější provincií Ekvádoru. Nejen doslova, tedy díky samotným barvám, ale také díky barvě pleti zdejších obyvatel. Právě tato provincie je domovem afroekvádorského obyvatelstva. Většina zemí Latinské Ameriky má svou afro-komunitu, která se zdržuje obvykle v jedné provincii nebo na jednom území země. V Ekvádoru je to právě nejsevernější provincie ležící na severozápadě země, omývaná Tichým oceánem ze západu a sousedící s Kolumbií ze severu. Hlavním městem provincie Esmeraldas je stejnojmenné město. Původ tohoto názvu můžeme najít ve slově „emerald“, což v překladu znamená smaragd, tedy zelený drahokam. Esmeraldas tedy dostalo svůj název proto, že se na území této provincie vyskytovala velká ložiska tohoto drahokamu.

Město Esmeraldas leží nejen na pobřeží Tichého oceánu, ale také při ústí stejnojmenné řeky, což z něj činí hlavní přístav severozápadního Ekvádoru. Město je hlavním obchodním uzlem zemědělských a řezbářských zdrojů regionu, koncovým bodem trans-ekvádorského plynovodu a může se také pochlubit menším letištěm. Nové nábřeží zvané Malecón de Las Palmas bylo postaveno v roce 2016. Vzniklo tak příjemné místo, kam můžete vzít svou rodinu a u několika koktejlů nebo oběda z mořských plodů si společně s množstvím tamních lidí vychutnat skvělou plážovou atmosféru.

Ekvádor
Průřez nejbarevnější ulicí Ekvádoru zvanou Nuestra Señora de Lourdes v Loje.

Esmeraldas je epicentrem afroekvádorské populace a s trochou štěstí najdete na ulicích okouzlující marimby a taneční představení. Marimba je totiž symbolem zdejší afrokomunity. Je to hudební bicí nástroj sestávající ze souboru dřevěných tyčí, do nichž se buší gumovými paličkami a které vyluzují nádherné tóny. Slovem marimba se označuje také tradiční esmeraldský ženský kroj hrající všemi barvami, který si oblékají zdejší ženy na tradiční slavnosti. Kulturní městské centrum vyzdvihuje různé původní indiánské kultury, které předcházely španělské koloniální éře, jakož i příležitostné koncerty s afroekvádorskými rytmy.

Jelikož většina obyvatelstva má černou barvu pleti a africké předky, také fotbal umějí hrát lépe než zbytek země. Fotbal je v Ekvádoru národním sportem číslo jedna a v srdcích lidí zaujímá nenahraditelné místo. Provincie Esmeraldas se považuje za líheň nejlepších fotbalových hráčů této země. Ekvádor má ze všech zemí jihoamerického kontinentu v současnosti nejvíce hráčů z afrokomunity.

Město Esmeraldas je pro mě ztělesněním duhových barev a nekonečné barevnosti. Ekvádor je sice celý barevný, ale Esmeraldas na seznamu nejbarevnějších míst výrazně dominuje. My Slováci si jen těžko dokážeme představit, že na každé ulici má každičký domeček jinou barvu duhy, ať už v matné nebo křiklavé. Esmeraldas takové opravdu je. A vůbec nezáleží na tom, zda se zdržujete v okolí samotného centra města, nebo se vydáte trochu dále od centra do čtvrtí, které turisté vůbec nenavštěvují. Všude se setkáte s barvami.

Ekvádor
Pohled shora na celou lagunu Quilotoa spolu s oslíkem. Tato zvířata využívají zdejší obyvatelé k přepravě turistů.

Quito

Quito (celý oficiální název zní San Francisco de Quito) je, jak všichni víte, hlavním městem Ekvádoru. Rozprostírá se uprostřed severní části země v ekvádorských Andách. Je sice hlavním městem, ale v počtu obyvatel figuruje na prvním místě město Guayaquil. Na rozdíl od pobřežního Esmeraldas leží Quito v nadmořské výšce okolo 3 000 metrů, což z něj dělá druhé nejvýše položené hlavní město na celém světě.

K Ekvádoru patří i tisíc kilometrů vzdálené Galapágy.

Každé hlavní město na světě má svůj symbol. Bratislava má svůj hrad, Quito má El Panecillo. Toto slovo pochází ze španělského jazyka a znamená „malý kousek chleba“. Je to 200 metrů vysoký vrchol sopečného původu, který se nachází mezi jižním a centrálním Quitem. Jeho vrchol ční ve výšce 3 016 metrů nad mořem. V roce 1976 postavili na samotném vrcholu El Panecillo 45 metrů vysokou kamennou sochu Madonny. Místní obyvatelé tvrdí, že je jedinou pannou na světě s křídly jako anděl. Vrch El Panecillo, pochopitelně s tímto gigantickým monumentem, patří k nejnavštěvovanějším turistickým atrakcím hlavního města.

Ze samotného vrchu se vám naskytne nejlepší výhled na celé Quito, během kterého uvidíte barevnost tohoto města. Severozápadně od sochy se nachází čtvrt San Roque, která je doslova obsypána malými domky všech duhových barev. Kromě San Roque mají také jiné čtvrtě podobný styl, a proto je Quito na seznamu nejbarevnějších míst Ekvádoru.

Ekvádor
V srdci Amazonského pralesa s příslušnicí indiánského kmene Huaorani.

Loja

V jižní části Ekvádoru se nacházejí tři velká města – Cuenca, Loja a Machala. A právě Loja je nejjižněji položeným větším městem země, z něhož se směrem na jih putuje už pouze do Peru. Loja (oficiálním celým názvem Ciudad de la Inmaculada Concepción de Loja) je hlavním městem stejnojmenné provincie. Město se 180 000 obyvateli leží ve výšce asi 2 000 metrů nad mořem. Loja má bohatou tradici v oblasti umění, proto je známá jako hlavní hudební a kulturní město Ekvádoru, které zároveň patří k jedněm z nejstarších.

Loja je považována za město hudby a umění. Všechny původní rodiny se věnovaly nějaké činnosti z této oblasti a jejich potomci se dodnes věnují hudebnímu či uměleckému řemeslu. Místní přísloví říká: „Ten, kdo nehraje na kytaru, umí zazpívat píseň; ten, kdo nezpívá písně, umí napsat verš; ten, kdo nepíše verše, čte knihu.“ Město je plné veřejných uměleckých děl včetně masivních malovaných dlaždic, fresek a soch.

To, co země nabízí zdejším lidem i turistům, nemá ve světě obdoby a měli bychom si takových přírodních úkazů vážit.

Důvodem, proč se Loja dostala na můj seznam nejbarevnějších míst Ekvádoru, je hlavně historicko-koloniální ulice s názvem Nuestra Señora de Lourdes, která je nejznámější, nejkrásnější a nejbarevnější ulicí nejen v samotném městě, ale i v celé zemi. Ulice je součástí historické části starého města a představuje historickou ikonu, která ji jakoby imaginárně přemisťuje do dávných dob. Ulice Lourdes byla první ulicí postavenou v Loje v polovině 16. století při vzniku města. Je to celý blok zaplněný domy, který nehledě na tolik let stále neztrácí svůj koloniální charakter a zachovává si nádech minulosti. Ulice je místem neustálého pohybu obyvatel, ať už domácích nebo zahraničních, protože tam jsou kavárničky, restaurace, obchůdky s tradičními a ručně vyráběnými suvenýry a řemesly.

Ale i bez toho všeho by ulice stejně zůstala nejatraktivnějším místem díky své nekonečné barevnosti. Do různých úseků ulice dokonce město zakomponovalo i svaté obrazy Panny Marie, upravilo ulici dalšími barevnými designy a zdejší domy si zde nadále zachovávají dřevěné dveře, okna i balkony. Po tom, co se ulicí projdete, budete mít pocit, že chodíte kolem barevných perníkových chaloupek. Všechny barevné domky jsou kromě sídel místních podniků také normálními obytnými domy místních lidí, kteří v nich bydlí. I když se ulice nachází v historickém centru, je velmi frekventovaným uzlem, jímž denně projíždí velmi mnoho dopravních prostředků a někdy je těžké vystihnout ten správný moment na poklidné fotografování. Mně se to však podařilo a výsledek vidíte na fotografiích v tomto článku.

Zatímco Esmeraldas je celkově barevné jako město a Quito je barevné některými částmi, tak v Loje je nejbarevnější právě tato ulička Nuestra Señora de Lourdes, kterou já osobně hodnotím jako nejbarevnější ulici celého Ekvádoru.

Ekvádor
Koloniální domek hrající všemi barvami ve městě hudby a kultury Loje.

Příroda

Ekvádor je zemí mnoha kontrastů, tedy i těch přírodních. Na Zemi neexistuje podobná oblast, kde bychom našli na relativně malém území skutečně vše, co nám matka příroda nabízí. V každém ze čtyř regionů vládnou jiné klimatické podmínky, a tedy i jiný typ přírody. Ekvádor je opravdu silným lákadlem především pro fotografa. Velikostí sice patří mezi trpaslíky, rozmanitostí přírody však hledá na celém světě konkurenta jen těžko.

Během krátké cesty po této zemi můžete projít několika diametrálně odlišnými přírodními světy: nekonečnými písečnými plážemi Tichého oceánu, mangrovníkovými lesy, strmými svahy And, vysokohorskou travnatou stepí ekosystému páramo, vrcholky andských hor s výškou až 6 000 metrů nad mořem, ledovci, řekami, jezery, lagunami, vodopády, aktivními i spícími sopkami a v neposlední řadě tropickými deštnými pralesy, které se zdají být bez konce.

Ekvádorci jsou na svoji přírodu náramně pyšní, starají se o ni a za nic na světě by si ji nenechali vzít.

Nejvíce přírodních úkazů je lokalizováno v andském regionu zvaném sierra ecuatoriana. Začněme těmi, které mají v zemi prvenství. Vyhaslý stratovulkán Chimborazo je nejvyšším vrchem Ekvádoru. Nachází se jižně od hlavního města Quita a při dobré viditelnosti ho lze zahlédnout až z pobřeží. Nejbližší větší město, které leží v jeho blízkosti je Riobamba, z něhož jsem se tam vydal. Nejprve se dostanete autem až pod samotný vrch, kde auto odstavíte a vydáte se po svých až k výšinám. Po hodině náročného výstupu se návštěvník dostane do malého domku, který je považován za záchytný bod. Odtud se sice dá vyjít až na samotný vrchol Chimboraza, ale na to je třeba mít potřebné vysokohorské vybavení a profesionální doprovod, protože jeho vrchol je celý pokryt ledem. Vulkán má výšku 6 263 metrů nad mořem, já jsem se však dostal pouze do výšky 5 000 metrů nad mořem. Chimborazo je zároveň jediným místem Ekvádoru, kde jsem se dotkl sněhu. Je zobrazen i na státním znaku.

Velkou výhodou je, že kdo má rád hory, v Ekvádoru může zabít dvě mouchy jednou ranou, protože druhý nejvýznamnější vrch leží hned vedle Chimboraza. Nachází se severněji, přesně na půli cesty mezi Chimborazem a Quitem. Řeč je o aktivní sopce Cotopaxi vysoké 5 897 metrů nad mořem. Zároveň jde o světový unikát, protože Cotopaxi je druhou nejvýše položenou a stále aktivní sopkou na světě. Dostal jsem se k ní z tradičního města Latacunga, z něhož ji lze zpovzdálí jasně vidět každý den. Také tam se lze dostat jen po určitý bod a odtud se už může jít pěšky jen s příslušným vybavením. Jelikož jde o aktivní sopku, na jejím povrchu leží převážně sopečný prach smíchaný s kameny a nahoru se jde skutečně těžko. Poslední větší erupce této sopky se odehrála v roce 1904, ale probudit se může kdykoliv.

Laguna Quilotoa je jednou z 15 lagun vulkanického původu, které jsou oceňovány jako nejkrásnější na světě. Quilotoa je nejzápadnějším vulkánem ekvádorských And, uvnitř kterého se vytvořil kotel s průměrem téměř devět kilometrů. Toto je výsledek zhroucení sopky, ke kterému došlo před 800 lety. Popularita laguny je způsobena krásou zdejší krajiny a úžasem z klidných a zároveň barevných vod. Quilotoa je nejznámější a nejnavštěvovanější lagunou Ekvádoru, na níž se dostanete buď z Quita, nebo z Latacungy. Ekvádor má nespočet lagun. Zmíním ještě jednu s názvem Cuicocha u města Ibarra na severu země, jejíž obvod se mi podařilo zdolat pěšky po téměř pětihodinové namáhavé chůzi.

Ekvádor
Autor hledí na nejvyšší vrch země Chimborazo.

Lázeňské koloniální městečko Baños de Agua Santa, ležící jen kousek východně od Chimboraza, je jedním z nejvyhledávanějších turistických míst právě díky úžasné přírodě kolem něj. Město je startovacím bodem na cestě za vodopády. Ten nejznámější se nazývá Pailon del Diablo, tedy v překladu Ďábelský vodopád. Mně se podařilo jít až úplně dole vedle něj a byl to nepopsatelný, ale hlavně mokrý zážitek. Jižně od města se tyčí známý vulkán Tungurahua, který je při dobrém počasí krásně vidět z Baños a jeho okolí.

Nejautentičtější přírodu v její přirozené podobě nenajdete nikde jinde než v Amazonském pralese. Nekonečná džungle, která nikdy nespí, s pískotem zdejších zvířat a indiánskými komunitami roztroušenými po celé Amazonii. Tato část země je největší, ale nejméně obydlená, nejnebezpečnější, ale nejlákavější a dobrodružná. Část džungle se nachází také severozápadně od Quita na západních svazích And, v okolí vesničky Mindo. Turisté sem chodí nejen proto, aby obdivovali okolní přírodu, ale také aby na vlastní oči viděli různé druhy kolibříků a motýlů žijících ve volné přírodě.

Příroda v kombinaci s pestrobarevnými koloniálními městečky a s různým typem obyvatelstva a tradic.

Vzhledem ke své rozloze vlastní Ekvádor tolik národních parků a chráněných území, že mu může v tichosti závidět každá země světa. Jen pro představu, v andské části se jich nachází 17, v pobřežní části 21, v amazonské části deset a na Galapágách jsou dvě. Ekvádor jich tedy má přesně 50.

K Ekvádoru patří i tisíc kilometrů vzdálené Galapágy. Toto odlehlé souostroví v Tichém oceánu patří k nejunikátnějším a nejautentičtějším na celé naší planetě hlavně díky své přírodě, proto je označováno za ekvádorskou perlu Pacifiku. Žije tam totiž velmi mnoho endemických druhů zvířat a rostlin, které se nevyskytují nikde jinde. Galapágy jsou ostrovy sopečného původu s dosud aktivními sopkami a tomu odpovídá tamní krajina. Většinou je povrch ostrovů velmi suchý, obrostlý nízkými porosty, suchými travinami či kaktusy, které mají podobu vysokých stromů, aby je zdejší zvířata nemohla jen tak lehce sníst. Příroda vždy ví, jak to zařídit. Hlavně u pobřeží najdete všudypřítomné černé lávové skály, s nimiž splývají obrovské mořské leguány. Na některých místech je půda vysušená a červená jako antuka tenisového kurtu. Vlhké podnebí spojené se suchým prostředím vytváří na tomto kousku Pacifiku opravdu zajímavý ekosystém, který mi připomínal spojení pravěku s Jurským parkem; nikde jinde na světě jsem dosud nic podobného neviděl.

Ekvádor
Autor pózuje se dvěma lamami na místě zvaném Ingapirca, kde se nacházejí největší známé zříceniny z dob civilizace Inků na území Ekvádoru.

Ekvádor by se dal označit slovním spojením barevná příroda. To, co země nabízí zdejším lidem i turistům, nemá ve světě obdoby a měli bychom si takových přírodních úkazů vážit. Ekvádorci jsou na svoji přírodu náramně pyšní, starají se o ni a za nic na světě by si ji nenechali vzít. Příroda v kombinaci s pestrobarevnými koloniálními městečky a s různým typem obyvatelstva a tradic, to je moje pozvánka pro vás do této velké malé země. Ekvádor je zkrátka ztělesněním rozmanitosti a odlišnosti, ale právě v tom tkví jeho krása.

Text a foto: Michal Hertlík