Čína – krajina mnohých tvárí

104
Čína
Večerní Šanghaj a její obchodní část jsou jedním z největších lákadel i pro turisty.

Vše má své výhody i nevýhody. Rozloha země rovněž. Malé státy možná závidí velkým a ty by zase možná chtěly mít problémy těch zemí, které jsou menší, než je jeden jejich okres. Těžko říci, co je lepší…

Zřejmě je to pouze věcí názoru nebo úhlu pohledu, kterým se na to díváme. Jedním z největších území, které je na mapě vyznačeno státní hranicí, je také Čína. Na ploše mezi oceánem z východu až po Himálaje nebo poušť Gobi je tak rozmanitá, že to přijde člověku až neuvěřitelné.

Čína
Město Guilin patří mezi ta menší, má pouhých několik milionů obyvatel.

Adrenalinové cestování

Čína. Její panovníci v minulosti věřili, že celý vesmír se točí právě kolem této země. Doslovný překlad sice ještě stále znamená „říše středu“, ale už dávno se ví, že ve vesmíru to funguje trochu jinak.

Dnešní Čína je zcela jiná než ta z dob, kdy se za zdmi pekingského zakázaného města odehrával život, který smrtelník nikdy nepoznal. Za poslední léta se zde toho událo víc než jinde za celé století. Dnešní Čína je stále bohatá na historii, ale kromě toho je zde k vidění také to, co například na Slovensku nastane o sto let později. Možná.

Ať už se rozhodnete v Číně hledat kulturu, přírodu nebo budoucnost, najdete tam všechno.

Už jen samotné cestování touto zemí může být zajímavé. Někdy jde opravdu do tuhého. Věděl jsem, že Číňané pocházejí z jiné kultury, ale realita mě stejně zaskočila… Například dvacetihodinová cesta vlakem může být téměř adrenalinovým zážitkem. Než jsem se dostal do svého vozu, bylo třeba absolvovat počáteční výcvik. Je celkem jedno, zda jde o metro, vlak, autobus, letadlo… Číňané se všude hrnou, tlačí, předbíhají a křičí, jako by to byly jejich poslední minuty na tomto světě. Trénují-li někde ragbisté z Nového Zélandu způsoby rozrážení soupeřovy obrany, potom určitě v čínském metru. I já jsem tam párkrát dostal takovou ránu, až se mi zatmělo před očima. Když se mi podařilo proniknout do vlaku, mohl jsem si vydechnout. Fyzické cvičení bylo za mnou, jde se na psychiku. Chrčení, chrchlání a plivání bylo slyšet téměř tak často jako to klasické tdmtdm-tdmtdm (kola vlaku na kolejích). Ve voze všichni hulákají a kvílejí jako slepice, které se někdo neúspěšně pokouší zardousit.

Sedím u okna a dívám se na Čínu ubíhající za vlakem. Všude se buduje. Nové stavby rostou jako houby po dešti. I vzduch je tady už čistší než na východním pobřeží země. Dálnice jsou čtyřproudé, vlak pohodlný a v dálce prosvištěl rychlovlak. Ve městech stojí moderní a vysoké sklobetonové budovy.

Čína
Spolucestující ve voze třetí třídy.

Přisedla si ke mně mladá dívka a nabídla mi kuřecí nožičky, které za chvíli vytáhla. V Číně je zcela běžné při jídle mlaskat, takže jsem vytáhl sluchátka. Na chvíli byl klid. Dlouho mi to však nevydrželo. Vedle se cpaly nějaké tetky. To, co jim nechutnalo, vyplivly na podlahu. Samozřejmě, párkrát jsem to schytal i já. Kdybych si odkládal jídlo, které přistálo na mých nohou, měl bych na závěr cesty dezert. Všichni stále kvíleli. Když měl někdo v noci vystupovat, nevydržel být ticho. Myšlenkami jsem poháněl vlak do mé zastávky. Tam spolu se mnou vystupovalo několik lidí. To zase bylo kvílení. Nádavkem jsem schytal několik úderů lokty pod žebra od těch, kteří pobíhali uličkou sem a zase tam, přičemž její šířka stačila pouze pro jednoho. Samozřejmě že všichni se tlačili a chtěli předbíhat. Byli ve srovnání se mnou o dvě hlavy nižší a má kontrolka trpělivosti začala intenzivně blikat červeně…

Čína je pro každého, ale je třeba se na ni připravit.

Hnací motor ekonomiky

V posledním desetiletí zažila Čína doslova vývojovou explozi. Mnozí lidé jako by to ani nestihli zaregistrovat a nevšimli si, že jejich rýžové políčko se stalo součástí velkoměsta. Proto se poměrně často stává, že bývalí rolníci se jaksi neumějí začlenit do shonu ultramoderního města.

Za dvacet let se v Číně vybudovalo to, co se v mnoha zemích ani nenaplánuje v následujících čtyřiceti letech. Tam, kde ještě před nedávnem rolník obdělával své rýžové políčko a tlačil před sebou pluh s býkem, se dnes v odrazu sklobetonových mrakodrapů prohánějí elektromobily po šestiproudých dálnicích. Pod nimi v různých vrstvách vedou linky metra a rychlovlaků podobny žilám pulzujícího organismu.

Čína
Řeka Li se už dávno v minulosti stala námětem tvorby mnoha malířů nebo umělců, dnes je i na dvacetiyuanové bankovce.

Ultramoderní města, jichž není málo, rozpínají svá chapadla a pohlcují nejen venkov, ale i přilehlá města. Vznikají tak velkoměsta a brzy budeme svědky toho, jak vznikne největší megalopolis na světě! Hodiny jeho zrození odpočítávají poslední pomyslné minuty, než se spojí prefektury Peking a Tianjin.

V Číně se pojmem „malé město“ označuje takové, jehož populace ještě nedosáhla deseti milionů. Ano, téměř dvakrát více než Slovensko. Přemýšlím tedy, jak asi vypadá vesnice. Svou otázku mám zodpovězenu, když vstupuji do malé, jen devadesátitisícové obce. Tak to prostě chodí – jiný kraj, jiný mrav.

Právě díky tomu, že města uhánějí dopředu mílovými skoky, lze někdy v Číně cestovat časem. Tehdy si i já připadám, jako bych pocházel z jiného století. Když vidím, jak v baru platí zdejší obyvatelé, musím se kontrolovat, aby mi něco nevletělo do otevřených úst. Jak byste však zareagovali vy, kdybyste místo hotovostí nebo kartou zaplatili skenováním tváře? Já jsem skoro oněměl. Nejednou se mi stalo také to, že když jsem v obchodě chtěl zaplatit bankovkami, pokladník se na ně díval, jako by je viděl poprvé v životě. Hotovostní platba v zemi už téměř neexistuje. Všude se platí telefonem, který naskenuje QR kód. Nejnovějším způsobem je však skenování obličeje, aby lidé nemuseli stále vytahovat telefon. Jak pohodlné.

Čína
Rolníci připravují své políčko na další úrodu.

Město se stalo důležitým hnacím motorem ekonomiky celé země. Také díky tomu, že se Čína více otevřela okolnímu světu, ji dnes můžeme poznat lépe než v minulosti. Turismus se proto stal důležitým zdrojem příjmů. Ne však nejdůležitějším.

Okouzlujíci venkov

Každé větší město má svou obchodní zónu, kde se každodenně otočí takové množství peněz, jež si drtivá většina smrtelníků nedokáže ani představit. Možná by se z té částky někomu zatočila hlava tak jako při pohledu ze střechy nejvyšší budovy Šanghaje a zároveň druhé nejvyšší budovy na světě. Shanghai Tower je jednou z mnoha výškových budov, které vyrostly v ultra moderní čtvrti Pudong na břehu kdysi malé rybářské vesničky. Tam, kde ještě ne tak dávno byly jenom bahnité bažiny, se dnes točí miliony dolarů.

Čína
Rybář chytá s pomocí sítě.

Právě toto město mi jaksi přirostlo k srdci nejvíce. Nechci tím říci, že ta ostatní by se mi líbila méně, ale v Šanghaji jsem se jaksi cítil více doma. Možná to bude i tím, že architektonický rukopis pochází od jednoho z nejznámějších Slováků působících za hranicemi.

Kromě dní souvisejících s oslavami 1. května, kdy se v ulicích téměř nedalo hnout, se mi Šanghaj vždy líbila. Tehdy jsem měl pocit, že se tam sešla celá země, a hned mi bylo jasnější i to, jak se musí dodržovat pořádek v zemi, kde stále vládne komunismus. Policisté nebo vojáci okamžitě pacifikovali na ulici kohokoli, kdo se jim třeba jen trochu nelíbil. Lidově řečeno: pokud jsem vybočil z davu, hned jsem měl vedle sebe uniformovanou eskortu.

Čína
Údolí nedaleko vesnice Xingping v čínských horách.

Svoboda projevu je zde také tabu. Shromažďování na veřejnosti a projev jiného názoru jsou zakázány. Internet zde sice funguje, ale dostanou se tam pouze informace, které pustí jednosměrně orientovaná vláda. Jednoduchá aplikace v telefonu to dokáže prolomit, ale ne v období před parlamentními volbami, kdy je cenzura mnohem přísnější.

Po zkušenosti z velkoměst vypadá venkov jako malý zázrak. Člověk sotva uvěří, že se ještě stále nachází ve stejné zemi. Mám dobrou zprávu. Je zde stále a ta zem je okouzlující! Lidé v tradičním oblečení, obdělávání políček s rýží, rybaření, staré domky… Ta prostá Čína, kterou si pamatuji z knih, jimiž jsem listoval jako malý chlapec. Své útočiště nacházím v provincii Guilin. Téměř dvacetihodinová cesta vlakem měla své kouzlo, ale vyplatilo se ji absolvovat.

Čína
Čínský venkov a život ve městě jsou dvě naprosto odlišné věci.

Přesouvám se však hlouběji do hor. Chci se dostat tam, kam zatím nepronikli iniciativní developeři, kteří mění vzhled krajiny jako mávnutím kouzelné hůlky. Pomaličku šlapu do kopce a stoupám metr za metrem. Zdravím se s místními rolníky a vím, že tady jsem správně.

A co říci na závěr? Přece jen to nejlepší! Po cestování na kole čínským venkovem a mezi horami připomínajícími spíše scénu ze sci-fi filmu zastavuji, abych spatřil finále celé své cesty. Na řece vidím starého rybáře, který předvádí umění starých vesničanů, jak chytat ryby s pomocí kormoránů.

Čína
Na mnoha místech je stále vidět, kde se země nacházela ještě před pár lety.

Ať už se rozhodnete v Číně hledat kulturu, přírodu nebo budoucnost, najdete tam všechno. To vše tam čeká a je připraveno na to, abyste to zažili. Země, která snad jako žádná jiná není tak kontrastní a okouzlující zároveň. Čína je pro každého, ale je třeba se na ni připravit.

Text a foto: Aleš Tvrdý