Datle, plody datlovníku obecného, jsou oblíbenou součástí našich svátečních stolů a vyhledávanou pochoutkou. Věděli jste, že ty nejlepší pocházejí z Iráku a Tunisu?
Datlovník, často nazývaný také datlová palma, pochází ze severní Afriky a Asie, kde se vyskytuje ve velkých množstvích. V pouštních oblastech tvoří datlovníky typické životodárné oázy. Podle historických pramenů se datlovníky pěstovaly už v období 3000 let před naším letopočtem na území dnešního Iráku a v Egyptě. Zmínku o této rostlině lze nalézt v bibli i koránu. Postupně se tato rostlina dostala i do Ameriky a dnes byste datlovníky našli také v Austrálii.
Mezi největší producenty datlí na světě patří Tunisko, Irák, Egypt, Španělsko a Maroko, pěstují se i v Indii, Pákistánu, na Kanárských ostrovech a také v Kalifornii.
Co obsahují?
Datle, na nichž si během vánočního nebo zimního období rádi pochutnáme, jsou asi 6 centimetrů dlouhé bobule s tvrdou peckou uvnitř, která obsahuje asi 10 % oleje. Dužina datlí obsahuje asi 30 % vody a více než 50 % cukru, bílkoviny, buničinu, vitaminy skupiny A, B a C, minerální látky – fosfor, vápník, železo, měď, draslík a tuky. V poslední době jsou datle spojovány s příznivými účinky esenciální aminokyseliny tryptofan, která se v mozku mění na serotonin. Ten přispívá k dokonalé psychické pohodě a kvalitnímu spánku.
Jednotlivé kultivary této rostliny se liší hustotou dužiny, celkovým obsahem cukrů a barvou, která se mění od zelenožluté přes oranžovou až po hnědou či téměř černou. Je všeobecně známo, že datle jsou ovocem s nejvyšší kalorickou hodnotou vůbec a jsou také nejsladším ovocem. Čím je dužina plodu šťavnatější, tím je zralejší.
Když začnou plody dozrávat, musí se chránit před deštěm, sklízejí se postupně v čase nejvhodnější zralosti.
V pouštních oblastech jsou datle významnou potravinou tamního obyvatelstva a skvělým energetickým zdrojem. V minulosti je konzumovali beduíni a využívaly karavany křižující nehostinné pouště. U nás mají datle v oblibě lidé různých věkových kategorií. Pro někoho jsou dokonce pochoutkou vyhledávanou celoročně, podle dalších jsou plody skvělým prostředkem podporujícím dobrý spánek nebo bezproblémové trávení, údajně však také povzbuzují a zlepšují koncentraci, paměť a vitalitu, což využívají často studenti. Plody datlí také na delší dobu zaženou hlad a na rozdíl od ostatních potravin je jejich velkou výhodou také to, že je lze mít kdykoliv po ruce. Některé zdroje uvádějí, že při pravidelnější konzumaci podporují činnost cévního systému, posilují imunitní systém a zpomalují stárnutí. Datle lze velmi dlouho bez problému skladovat, nezkazí se a ani neztrácejí kvalitu.
Možnosti využití
Datle se konzumují čerstvé – nejlépe přímo na místě, kde rostou, před vývozem se však více suší. Hodí se k přípravě tepelně zpracovaných jídel a používají se vařené i pečené, k výrobě chutného datlového medu, sirupu nebo třeba pálenky. Z datlí lze připravit mnoho lahodných, byť velmi sladkých dezertů a drobných laskominek. Nakrájet sladké plody lze do pudinků, ovocných salátů a müsli. Skvěle chutná také tvaroh s nadrobno nasekanými datlemi a oříšky. Málo se ví, že ze šťávy, která se získává z nařezaného kmene datlovníků, se vyrábí palmové víno. V arabských zemích se podávají slisované do bochníku – tzv. adsum – nebo se pečou na másle.
Datlovníky lze využít také jinak. Kmeny starých stromů poskytují výborné palivo nebo stavební materiál. Z listů se pletou koše nebo rohože.
Složitější cesta k plodům
Než začne datlová palma poprvé rodit, uběhne zhruba 5 let. Nejvyšší rodivost dosáhne ve věku přibližně 30–40 let, proto mají takovéto stromy pro svého majitele vždy vysokou hodnotou. V té době dokáže každá rostlina vyprodukovat téměř 100 kilogramů plodů. Datlovníky se běžně dožijí přibližně sta let, mohou být až 30 metrů vysoké a průměr kmene může dosáhnout až 80 centimetrů.
Datlovník samozřejmě potřebuje ke svému růstu ideální podmínky, zejména dostatek slunce a tepla. Snese přitom i extrémnější podmínky – suchý vzduch, úpal, vítr a nedostatek srážek. U nás nelze docílit ideálních podmínek k celoročnímu pěstování této rostliny, pěkné exempláře však lze nalézt v některých našich botanických zahradách.
Jenže ani skutečnost, že tato rostlina má vytvořeny všechny vhodné podmínky, ještě automaticky nevede k bohaté úrodě. Datlovník je totiž dvoudomá rostlina, takže na to, aby se vytvořily plody, je třeba mít v porostu samčí i samičí rostliny. Samičí rostliny je většinou nezbytné uměle opylovat. Část vytvořených plodů se dokonce musí odstranit, aby ty zbylé byly větší a kvalitnější. Zároveň se tak zajistí plynulost úrody v dalších letech. Když začnou plody dozrávat, musí se chránit před deštěm, sklízejí se postupně v čase nejvhodnější zralosti. Následně se myjí, třídí, suší, lisují a balí. Takto si je pak můžeme nejčastěji v předvánočním období koupit v našich obchodech.
Text a foto: Daniel Košťál
