Perské koberce jsou bohatě zdobené a ručně tkané skvosty, které máme spojené s dálkami Orientu, s královskými paláci a možná i s pohádkami, třeba s tou o létajícím koberci nebo Aladinovi.
Perské koberce mají svůj původ v Orientu, zdobeny jsou často ornamentálními nebo květinovými motivy a pro jejich ruční výzdobu bývá použito množství vlny různých barev. Pokud je perský koberec součástí interiéru, je dominantním prvkem a o svém majiteli prozrazuje, že si potrpí na jedinečné kousky, má rád vůni dálek a možná také to, že ukládá peníze netradičním způsobem. Perské koberce jsou totiž i vyhledávanou investiční příležitostí.
Nejstarší dochovaný perský koberec
Nejstarší dochovaný kousek pestrobarevného koberce pochází z 5. století před naším letopočtem, historie výroby Peršanů však sahá o mnoho dál do minulosti, pravděpodobně až 10 000 let zpět. Nejstarší nalezený koberec byl objeven v Altajských horách, zdobí jej kombinace výrazných barev: zelené, červené a žluté. Na koberci je vyobrazen pták Noh, pasoucí se losi a koně s jezdci. Koberec byl uložen v hrobce prince turských kmenů, což dokazuje, že byl vnímán jako mimořádně hodnotné dílo, které bylo uloženo do hrobky společně s významným zemřelým. Koberec se uchoval proto, že do hrobky natekla voda, která zamrzla a v tomto zmrzlém kusu ledu nedošlo k porušení tkaniny. Nejstarší koberec je součástí sbírek petrohradského muzea.
První koberce sloužily praktickým účelům
Historicky jsou koberce spjaté s asijskými nomády, kteří si tyto koberečky vytvořili pro praktické účely při jejich putování jako ochranu před chladem, při stavbě obydlí nebo se používaly namísto sedla. Velmi důležitá je také jejich funkce náboženská, koberce vymezovaly prostor pro modlitbu a věřící si jej často nosili i s sebou do chrámu. Koberec zkrátka provázel rodinu na každém kroku a byl součástí mnoha jejich aktivit. Koberce se ručně vázaly v Persii, Číně, Nepálu, Turecku či v Egyptě. Centrum výroby perských koberců se později přesunulo především do Iránu. Vzory na kobercích připomínají perské zahrady, jsou plné květin, zvířat, ptáků s barevným peřím, kvetoucích stromů… čím barevnější, tím lepší.
Každý ručně tkaný koberec je originálem a díky zpracování a ornamentům je možné rozpoznat, z jaké oblasti pochází. Díky zvyšující se poptávce byla individuální výroba nahrazena středisky pro výrobu koberců. Postupně však vznikaly stále složitější zdobné ornamenty, které koberce povýšily na umělecká díla a ty se staly žádaným artiklem v Evropě i v Americe. První perské koberce dopluly do Evropy na lodích Marka Pola a okamžitě se staly demonstrací luxusu a známky movitosti. Do zemí celého světa byly koberce vyváženy od 16. století a byly velmi žádaným zbožím. Koberce pocházející ze 16. až 18. století jsou považovány za nejcennější a jsou ve sbírkách řady muzeí i ve sbírkách sběratelů.
Pravý perský koberec je vyroben z ovčí vlny.
Na konci 19. století některé evropské a americké společnosti dokonce založily podniky v Persii a organizovaly řemeslnou výrobu určenou pro západní trhy. Díky tomuto vývoji byly vytvořeny nové designy, které vyhovovaly západnímu vkusu. Příkladem toho je německá společnost Ziegler & Co., která se přestěhovala do Íránu, aby vyvinula nové koberce pro export. Známý je koberec Ziegler, který je v současné době jeden z nejpopulárnějších koberců ve výrobě. V současnosti je tkaní koberců zdaleka nejrozšířenějším řemeslem v Íránu. Perské koberce jsou známé svou bohatostí barev, rozmanitostí velkolepých uměleckých vzorů a kvalitou designu. V palácích, slavných budovách, sídlech a muzeích po celém světě patří perský koberec k nejcennějším artiklům.
Pravý perský koberec je z ovčí vlny
Perské koberce jsou vyráběny z vlny, hedvábí, viskózy nebo polyesteru. Pravý perský koberec je vyroben z ovčí vlny. Vlna je dále zpracovávána a barvena a před samotným tkaním je často namáčena do čaje. Lanolin, tuk, který je získáván při zpracování ovčí vlny, se využívá při finální úpravě koberců, zabraňuje jejich znečištění.
Text: Linda Vojancová, foto: Pixabay.com
