Některé značky jsou věrné nadčasové klasické módě, jiné milují změnu a udávají nové trendy. Prada patří k těm druhým. Už v minulém století načrtla směr, jímž se bude móda ubírat ve 3. tisíciletí, a pozici trendsettera si udržuje dodnes.
Prada patří k nejúspěšnějším, nejluxusnějším a zároveň nejprogresivnějším módním značkám současnosti. Je synonymem luxusní avantgardní módy. Její historie se začala psát v roce 1913, kdy bratři Mario a Martino Prada založili společnost Fratelli Prada zaměřenou na výrobu kvalitních kožených produktů a otevřeli si obchod v luxusním nákupním centru Galleria Vittorio Emanuele II v Miláně. Pocházeli z bohaté rodiny státního úředníka, vyučili se kožařskému řemeslu a výrobu svých lodních kufrů, cestovních tašek, kabelek a doplňků svěřili do rukou špičkovým řemeslníkům.
Obchod zařídili ve stylu aristokratické anglické knihovny a prodávali v něm kromě vlastních výrobků i cestovní zavazadla, lodní kufry, tašky i boty z Anglie a luxusní výrobky, hodinky, doplňky ze stříbra, rohoviny a křišťálu přivezené z celého světa. Elegantní obchod si rychle oblíbila italská i evropská aristokracie, dokonce i italský královský dvůr, pro nějž se firma Prada stala v roce 1919 oficiálním dodavatelem. I když Martino po první světové válce z firmy odešel, obchody vzkvétaly. Kabelky a kufry Prada byly velmi kvalitní a jejich popularita rostla. Po druhé světové válce pomalu ztrácel zájem o rodinný byznys i Mário, ale neměl ho komu odevzdat. Ženy v rodině pro něho nepřicházely v úvahu. Mário byl velmi staromódní a nevěřil, že by dokázaly vést firmu. Nakonec neměl na výběr. Jeho jediný syn neprojevoval o práci ve firmě zájem, a tak po jeho smrti v roce 1958 převzala její vedení dcera Luisa. V konzervativní Itálii té doby nebylo běžné, aby matka tří dětí z bohaté buržoazní rodiny vedla firmu. Pro Luisu byl rodinný podnik pouze „malým vedlejším úvazkem“ a excentrický manžel jí s ním vůbec nepomáhal.
V konzervativní Itálii té doby nebylo běžné, aby matka tří dětí z bohaté buržoazní rodiny vedla firmu.
„Matka brala naši firmu a butik jenom jako vedlejší záležitost a jejich chod přenechala dvěma obchodníkům. Za dvacet let jejího vedení jsme klesli z velmi bohatých lidí na ty, kteří se mají jenom dobře,“ vzpomíná její nejmladší dcera Miuccia Prada. Zatím se ve světě módy děly převratné změny. V 60. letech se prosadily nové lehké PVC materiály, do módy přišla mladost, hravost, živé barvy a moderní formy. Není divu, že firma Prada se v 70. letech ocitla na pokraji krachu. Naléhavě potřebovala čerstvý vzduch, inovaci, kreativní duši a moderní pohled na svět.
Nezkušená Miuccia
Nejmladší Luisina dcera Miuccia, vlastním jménem Mária, se narodila v roce 1949. Na jedné straně byla velmi plachá, na druhé velmi cílevědomá, průbojná a rebelantská. Vždy chtěla vynikat, být první, ta, která udává směr. Nejdříve vystudovala politické vědy, potom pantomimu na Teatro Piccolo v Miláně. V 70. letech byla členkou komunistické strany a bojovnicí za ženskou emancipaci, spolu s tím si však užívala všech vymožeností bohatého buržoazního dítěte. Nosila luxusní šaty od Yves Saint Laurenta, Biba, Courrègesa a přátelé jí říkali „aristokomunistka“. Nikdy nikde nepracovala. I k matce do butiku nakoukla tak jednou-dvakrát do týdne. Nebylo zvykem, aby bohaté děti při studiu pracovaly.
V roce 1978 zdědila rodinnou firmu úplně nepřipravená, bez designérského vzdělání, bez jakékoliv manažerské zkušenosti a praxe v obchodě. Její jedinou zkušeností s módním designem byla ta, že ho nosila. Milovala hezké šaty, vůbec se však nechtěla stát módní návrhářkou. Po roce ve vedení firmy chtěla hodit flintu do žita, ale naštěstí potkala svého nastávajícího Patrizia Bertelliho.
Úspěšný podnikatel v oblasti kožených výrobků si už jako sedmnáctiletý založil vlastní značku, a když se setkali, měl vlastní továrnu v Arezzo na kožené produkty a byl velmi zdatným manažerem. Miuccia tvrdí, že nebýt jeho, asi by to tenkrát vzdala a firmu by prodala. Bertelli jí však navrhl spolupráci a Miuccia z něho udělala obchodního manažera firmy Prada. On se staral o výrobu a chod firmy, ona o kreativní stránku produktů. Hned na začátku ji přemluvil, aby se zbavila dovážených produktů a prodávala výlučně výrobky značky Prada, a všemožně ji podporoval v jejích inovativních vizích. Jejich setkání bylo pro značku Prada osudové. Firma začala vzkvétat. Ze staromódní značky na pokraji úpadku společnými silami vytvořili v průběhu následujících dekád silnou moderní avantgardní značku, která udává módní trendy a je světovou jedničkou. Vzali se v roce 1987.
Tisíce za kus nylonu?
Díky Bertellimu narostla Miuccii křídla. Dostala odvahu projevit kreativitu, která v ní dřímala, a pustit se do věcí, které nikdy předtím nedělala. I takových, do kterých se jí vůbec nechtělo. Například do produkce bot a šatů. Bertelli měl výbornou taktiku. Vždy jí řekl: „Tak to budeme dělat i bez tebe.“ To zabralo. Bylo jí jasné, že firma potřebuje totální změnu, moderní materiály, nekonvenční design.
Jejím prvním velkým úspěchem byla kolekce černých nepromokavých nylonových kabelek a ruksaků v roce 1984. Byl to risk, neboť nylon se nepovažoval za luxusní materiál a ceny kabelek Prada byly příliš vysoké. Prada ruksaky však rychle zaplavily ulice nejen italských měst a staly se světovým hitem. Nylon se stal ikonickým materiálem, typickým pro značku Prada. I když ji ruksaky proslavily až v 80. letech, speciální typ nylonu z jemného pevného sukna s hedvábným leskem, impregnovaného unikátní technologií, vyvinul její děda už v 50. letech a potahoval jím lodní kufry. V roce 1984 světu představila první kolekci dámských bot a v roce 1985 uvedla na trh svoji druhou senzaci – klasickou praktickou moderní dámskou kabelku Prada. V roce 1983 otevřela Miuccia Prada druhý butik na Via della Spiga v Miláně, který ztělesňoval novou image značky. Spojili v něm tradiční prvky s moderní architekturou a poprvé použili vybledlou zelenou barvu, která se později stala typickou pro obchody Prada na celém světě. V roce 1984 začala firma exportovat svoje výrobky do celé Evropy i do světa. V roce 1986 otevřela butik v Madridu a v New Yorku, zanedlouho také v Londýně, Paříži a Tokiu.
Prêt-à-porter
V roce 1988 se Miuccia Prada pustila i do navrhování dámských šatů a představila svoji první dámskou luxusní konfekci. Zpočátku nikoho nezaujala. Její minimalistický rukopis a čisté linie zbavené zbytečných ozdob byly v ostrém protikladu k třpytivé kýčovité sexy módě 80. let. Pozornost získala až v polovině 90. let díky modelům, které se úplně vymykaly tehdejším módním trendům, a tomu, co se považovalo za sexy. Její svěží kultivovaná mladistvá elegance šokovala jednoduchými střihy, vzory inspirovanými ubrusy 50. a 60. let, použitím nylonu a robustními sandály bez podpatků. Zkrátka stylem, který ze žen nedělal svůdné sirény, ale spíš moderní zdrženlivé intelektuálky. Módní redaktorky pro něj rychle našly název „ugly chic“, ošklivý šik.
Pozornost získala až v polovině 90. let díky modelům, které se úplně vymykaly tehdejším módním trendům, a tomu, co se považovalo za sexy.
Sama návrhářka o své tvorbě v roce 1995 řekla: „Dělám ošklivé šaty z ošklivých látek. Jednoduše špatný vkus. Ale nakonec vypadají všechny dobře.“ Později dodala: „Vždy jsem si myslela, že šaty Prada vypadají normálně, ale ne úplně normálně. Možná v sobě mají něco znepokojivého nebo v nich něco není tak úplně přijatelné. Prada nejsou šaty pro buržoazii.“ Její „ugly chic“ našel oddané fanoušky zejména v řadách intelektuálů a umělců, pro něž být sexy neznamená odhalit co nejvíc kůže, ale spíš být stylový, tajemný, jedinečný. V roce 1993 založila lacinější módní linii Miu Miu, určenou mladším ženám se smyslem pro avantgardní progresivní estetiku, která zahrnovala kromě šatů také kabelky, boty a doplňky. V roce 1994 přidala do svého portfolia pánskou linii prêt-à-porter.
Typický Prada styl
Miuccii se podařilo vytvořit nový autentický styl značky Prada, který je směsí intelektuálního minimalismu a excentrické výstřednosti, vychází však z tradic italské decentní elegance a špičkového řemesla. Miuccia objevila novou moderní smyslnost. Její žena neprovokuje vyzývavými těsnými šaty, ale tím, že vůbec nerespektuje zažitá pravidla „dobrého vkusu“. Podstatou jejího stylu je eklekticismus. Odvážně spojuje historické a futuristické prvky, nesourodé látky, vzory a barvy, které se k sobě zdánlivě nehodí. Na jedné straně dává přednost purismu, absolutní redukci, na druhé straně však také romantice, ženskosti, opulentnímu až barokovému zdobení.
Modely Miuccie Prada v sobě spojují kouzlo protikladů, jsou elegantní i extravagantní, klasické i kýčovité, jednoduché i luxusní zároveň. Představují styl moderní bohémky, která má slabost pro luxusní materiály, čisté linie, zvláštní detaily a nevšední barevné kombinace. Jsou jako avantgardní obrazy v galerii, které provokují, vyvolávají rozpaky a otázky: „Jak ji vůbec napadlo spojit tyto látky, tyto formy a barvy, použít takovouto čepici či boty?“
elegance 30. let a techna.
Miuccia měla vždy blízko k umění a k divadlu, k současným avantgardním umělcům. Šaty považuje za způsob komunikace. „Tím, co nosíte, prezentujete světu, kdo jste. Zejména dnes, kdy je kontakt mezi lidmi často krátký a rychlý, je móda stručným přímým jazykem.“ Vždy tvrdohlavě prosazovala svou vlastní estetiku nehledě na riziko, že se jí vysmějí. Právě odvaha riskovat, experimentovat a kombinovat to, co se jiní neodváží, je její nejsilnější stránkou, která z ní udělala avantgardní trendsetterku. Každou sezonu šokuje „nemožnými“ novinkami, které se za sezonu dvě stanou normou a přijmou je i ostatní návrháři. Miuccia Prada vydláždila cestu modernímu eklektismu, který je motorem současné módy. Položila základy avantgardních módních trendů a už v 90. letech udala směr, jakým se bude móda ubírat v novém tisíciletí.
Od upadající ke globální značce
V 90. letech se Prada stala jednou z nejvlivnějších módních značek světa a synonymem luxusu. Prada Group postupně rozšiřovala sortiment o nové linie produktů a otevírala nové módní domy v Japonsku, USA a jiných zemích. Koupila zadlužený módní dům Fendi, módní značky Helmut Lang a Jil Sander, které později prodala. V roce 1999 koupila britskou značku Church’s, založenou v roce 1873 v Northamptonu, která se specializovala na ručně vyráběné luxusní boty. V roce 2001 převzala kontrolu nad italskou značkou Car Shoe založenou Giannim Mostilem v roce 1963, známou svými mokasínami s podrážkou se špunty. Dnes patří pod Prada Group značky Prada, Miu Miu, Church‘s, Car Shoe a Marchesi 1824.
V 90. letech se Prada stala jednou z nejvlivnějších módních značek světa a synonymem luxusu.
Díky Miuccii a Bertellimu se za posledních 40 let rodinná firma, zaměřená na luxusní kožené výrobky, rozrostla na miliardovou globální značku, jejíž portfolio zahrnuje módní oblečení, boty, parfémy, kosmetiku, doplňky, šperky, vína a nábytek, které se prodávají v šedesáti pěti zemích světa.
I když dnes už Miuccia Prada modely nenavrhuje, stále je kreativní ředitelkou firmy, dohlíží na práci svého týmu designérů, schvaluje jejich návrhy a koriguje s nimi všechny detaily kolekcí. Autorsky spolupracuje na různých projektech s čelnými světovými umělci a architekty, například na avantgardních animovaných i hraných filmech, divadelních kostýmech, výstavách a instalacích, interiérech nových butiků a restaurací, vydávání knih či záchraně historických objektů. Podle časopisů Forbes a Life patří mezi nejvlivnější ženy a nejbohatší podnikatelky světa.
Text: Zuzana Šujanová-Gregušová, foto: www.prada.com, Getty images
